Článek
Minulý týden ho komise chilských psychiatrů označila za simulanta. Roky se totiž diktátor na základě odkazů svých právníků na špatný zdravotní stav a zejména "mírně pokročilou demenci" vyhýbá soudním žalobám za vraždy a porušování lidských práv během 17 let své vlády.
Nejvyšší soud v Chile ho letos zbavil imunity ve dvou žalobách a znalci minulý týden prokázali, že je psychicky i fyzicky způsobilý stanout před soudem. Od letošního května tak proti diktátorovi, jeho manželce a synovi běží v Santiagu de Chile proces kvůli finančním zpronevěrám a daňovým machinacím: dopustil se té chyby, že si na polopravdivé doklady ukládal peníze v amerických bankách. Navíc se rozbíhá i vyšetřování v dalším případu - Operación Colombo, při níž v roce 1975 zřejmě na Pinochetův příkaz zahynulo 119 odpůrců diktatury.
"Nevzpomínám si, to nebyla moje záležitost," odpověděl el viejo (španělsky stařec, jak se Pinochetovi v Chile přezdívá) před rokem soudci k operaci Condor. "To byla nejspíš nějaká záležitost středních důstojníků." S takovými odpověďmi ale už zřejmě nevystačí: před týdnem jej vyšetřovatelé konfrontovali s generálem Manuelem Contrerasem, někdejším šéfem jeho vlastní obávané tajné policie DINA.
Contreras, zatím nejvyšší potrestaný aktér diktatury, jenž si odpykává 15letý trest, svého exšéfa neváhal podrazit. Podle něj Pinochet vydával příkazy a dobře věděl, co se v zemi děje, zatímco "teď se snaží svalovat vinu na někoho, kdo už je na dně a nemůže se bránit", jak se vyjádřil Contrerasův právník.
K šedesátým narozeninám si tehdy prakticky všemocný Pinochet nadělil dárek v podobě dohody o Operación Condor, jež měla jeho a diktátorské kolegy z Brazílie, Argentiny, Bolívie, Paraguaje a Uruguaje zbavit politických nepřátel kdekoliv na světě.
Mnozí Pinocheta dál respektují
Na Pinocheta ovšem dodnes nedá vlivná část Chilanů dopustit. Přehlížejí zvěrstva jeho diktatury, protože - jak on sám říkal po krvavém puči - zbavil zemi nebezpečí komunismu, dosáhl stability a zajistil rozkvět ekonomiky. Ani současný socialistický prezident Ricardo Lagos se za roky ve funkci neodhodlal k jednoznačnému a důslednému zúčtování s diktaturou. Pouze ponechal volné pole pozůstalým po obětech a levici, aby se právními cestami pokusili domoci spravedlnosti.
Od vojáka k diktátorovi
Syn celního úředníka z Valparaísa, jenž se později stal ztělesněním "nejbrutálnějšího vojenského režimu v Latinské Americe", jak Pinochetovu fašistickou diktaturu charakterizoval pozdější prezident Patrício Aylwin, byl od mládí profesionálním vojákem. V 50. letech se sice angažoval v hnutí za zákaz Komunistické strany Chile, ale pak až do podzimu roku 1973 byl vždy loajální vůči ústavě a zvolené hlavě státu. Proto jej také socialistický prezident Salvador Allende povýšil na generála a svěřil mu vrchní velení nad ozbrojenými silami země pod Andami.
Pinochet však svou přísahu věrnosti ústavě a prezidentovi už po několika týdnech porušil: 11. září se postavil do čela pučistů a rozkázal letecky bombardovat palác La Moneda, v němž prezident úřadoval. Jeho smrtí - dodnes není prokázáno, zda Allendeho zastřelili vojáci, zahynul v troskách, nebo v bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu - začalo temné období politických dějin Chile.
Pinochet se po dvou měsících prohlásil prezidentem. Za cenu nejméně tří tisíc zavražděných a zmizelých, desetitisíců mučených a statisíců nuceně emigrovavších vyvedl zemi z hospodářského chaosu, záměrně vyvolaného odpůrci Allendovy socialistické politiky. V dění v zemi se významné angažovala americké CIA.
Vypsal referendum - a prohrál
Ještě na sklonku 80. let si Pinochet natolik věřil, že vyhlásil referendum o svém dalším setrvání ve funkci. K jeho velkému překvapení ho Chilané v roce 1990 odmítli. Vzdal se tedy prezidentství ve prospěch křesťanského demokrata Aylwina, ale na dalších osm let si ponechal post vrchního velitele armády a až do roku 2002 se těšil funkci "doživotního senátora" včetně plné imunity. To už ale byly v plném proudu žaloby obětí jeho diktatury.
Nejhorší období prožil Pinochet mezi říjnem 1998 a březnem 2000, kdy byl zadržován v Británii na základě vyšetřování španělského soudce Juana Garzóna. Díky zdravotním posudkům tam ale justici nakonec unikl. Totéž se mu dařilo opakovat až donedávna i doma.