Článek
"Ještě máme co dělat v oblasti osvobozování Palestinců," řekl Právu v létě 2003 vůdce Hamásu Abd al-Azíz Rantísí, jejž o osm měsíců později roztrhala izraelská raketa. "Až tato situace skončí, budeme hledat své místo v politice," dodal. "Jakmile budou vyhlášeny volby, rozebereme situaci a celkové podmínky a poté se jasně vyslovíme, zda do nich půjdeme."
Vývoj posledních měsíců ukazuje, že po mnohaletém bojkotu "poraženeckého" vedení Jásira Arafata islamisté už místo v politice hledat začali. A podmínky pro volby zjevně shledali jako příznivé. Není divu: podle průzkumů voličských nálad už mají preference oproti vládnímu hnutí Fatah nižší jen o dva procentní body, což může být statistická chyba.
V sázce je mnohé
Regionální i světoví politici a analytici nyní čekají, jak předpokládaný vysoký zisk Hamásu ovlivní jeho chování. V sázce je toho hodně. Např. USA, jež léta kritizovaly Arafatovo vedení jako brzdu demokratického rozvoje, budou náhle stát před demokraticky zvoleným islamistickým blokem, jenž dosud odmítal samu existenci Izraele. Stratégové židovského státu budou muset bedlivě zkoumat, zda zapojení do politiky znamená oslabení vlivu vojenského křídla hnutí a jestli lze i po nástupu Hamásu ještě doufat v nějakou formu vyjednávání o míru.
"Demokratický proces Hamás poněkud změkčí," řekl listu Ha'arec vysoký důstojník izraelské armády. "Podobným procesem prošlo hnutí Hizballáh v Libanonu. Čas od času podniká nějaký útok, nikoli ale pravidelně," řekl s tím, že v teroru nicméně budou pokračovat různé jiné malé palestinské frakce.
Palestinský prezident a šéf hnutí Fatah Mahmúd Abbás nedávno varoval, že rezignuje, pokud Hamás zablokuje mírové rozhovory. Zároveň ale řadu měsíců přemlouval vůdce hnutí ke vstupu do politiky a před rokem je i přiměl k dosud dodržovanému zastavení útoků na Izrael. "Třeba Hamás změní politiku, možná řekne, že na jednání přistupuje," dodal.
Západ je skeptický
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že po pěti letech krvavého násilí převažují Palestinci odsuzujících protiizraelské útoky a odpůrci existence židovského státu jsou v menšině. Ačkoli na jeho předvolebních shromážděních stále občas zaznívá válečnická rétorika, do volebního programu Hamás například nezařadil boj proti Izraeli, což je podle analytiků jeden z mnoha důkazů, že vůdci hnutí si jsou nálad voličů dobře vědomi.
Palestinci přitom nehledají v islamistech naději jen kvůli jejich ozbrojeným akcím, daleko větší váhu má jejich pozice dobře organizované infrastruktury, zajišťující mnohé sociální a zdravotní služby, jež nezvládá poskytovat Fatahem vedený, zkorumpovaný etablishment.
Sekulární Fatah se navíc ve stejné době dostal do těžké krize. Různé jeho složky bojují - a to i zbraněmi -mezi sebou a až Abbásova usilovná snaha v prosinci zabránila tomu, aby do voleb šly dvě znepřátelené kandidátky Fatahu.
Reakce ze světa jsou však zatím nanejvýš skeptické. Z Washingtonu zaznívaly hlasy, že volby s účastí Hamásu nelze vůbec dopustit a EU varovala, že pokud se Hamás nezřekne násilí, přestane Brusel palestinské autonomii poskytovat životně důležitou finanční pomoc.
V 11 let starých izraelsko-palestinských dohodách z Osla se totiž hovoří o tom, že palestinské strany a kandidáti "prosazující své cíle nezákonnými či nedemokratickými prostředky" musejí být zakázány. V palestinské společnosti ale nyní zjevně více zabírá slogan Hamásu: "Pět let ozbrojeného odporu přineslo více, než deset let vyjednávání".