Osm otázek a osm odpovědí ke konfliktu

Obě strany lpějí na vítězství, ať si pod ním představíme cokoli. Graham Morgan, který na vojenské akademii v americkém West Pointu přednášel strategii, hovoří o bodu nula. „Při jeho dosažení bývá touha po omezení škod silnější než víra ve vlastní triumf,“ vysvětluje. Teprve tehdy mají podle něho mírová jednání vyhlídky na úspěch. Bohužel v tuto chvíli jsou od bodu nula jak Rusko s gigantickými zdroji, tak Ukrajina s rostoucí vírou ve vlastní schopnosti docela dost vzdáleny.

Ruská jaderná doktrína pro nasazení hovoří jasně. V případě útoku zbraněmi hromadného ničení na Rusko nebo „jako odpověď na útok konvenčními zbraněmi, je-li ohrožena existence státu“. Západní politici, naposledy tento týden ve Varšavě americký prezident Joe Biden, uklidňují, že se tak nestane.

Ward Wilson, ředitel British American Security Information Council v Londýně, řekl, že na rozdíl od dřívějška je situace nevyzpytatelná. „Nevíme, kde leží nepřekročitelné červené linie. Je to jako ruleta. S Putinem jako hlavním hráčem,“ dodal.

Desetitisíce z nich zaplatily nasazení na frontě životem. Dokonce i v menších městech jsou na hřbitovech čerstvé hroby vojáků. Propaganda velebí vlastenectví a poslušnost a své sehrává i plíživá militarizace, která začala už před invazí.

Zavolá-li vlast, člověk se musí obětovat. Takové je přesvědčení mnoha a nikdo si je nemusí vynucovat. Nemálo se ztotožňuje s Putinovým náhledem – je to boj matičky Rusi se zdegenerovaným, o to nebezpečnějším Západem.

Podle průzkumů veřejného mínění si dnes zahájení mírových rozhovorů přeje necelá polovina dotazovaných. Aktivní protest de facto není.

Odborníci z Dupuy-Institute v americké Virginii uvádějí pro rok 2022 19 tisíc ruských mrtvých a 76 tisíc zraněných, ztráty Ukrajinců vyčíslují na 16 500 padlých a 66 tisíc zraněných. K tomu je třeba připočíst několik tisíc zraněných a nezvěstných na obou stranách. Počet civilních obětí odhadl v prosinci americký generál Mark Milley, předseda sboru náčelníků štábů, na 40 tisíc.

Rusko se může spolehnout na obrovské zásoby ze sovětské éry, Ukrajina už tolik ne, její sklady se vyprazdňují. Navíc jí protivník zničil většinu fabrik na munici pro tanky a protiletadlovou obranu.

Právě v tomto ohledu je Kyjev odkázán na pomoc Západu. Ten sice naposledy na setkání G7, sedmi nejvyspělejších ekonomik, přislíbil, že dá, co může, ale sám nemá nazbyt. USA zešestinásobily výrobu 155milimetrových dělostřeleckých granátů. Ze strategického hlediska se chce Západ soustředit na dodávky přesnější výzbroje, která „nespolyká“ tolik munice a lépe zasahuje.

Ruský prezident si natolik střeží soukromí, že se neví, kolik má vlastně dětí. Nejstarší dcera Martija Voroncovová (37) si vzala v roce 2013 nizozemského podnikatele Jorrita Faasena. Dnes řídí Výzkumnou kliniku pro genetiku poblíž Petrohradu.

Její sestra, o rok mladší Jekatěrina Tichonovová, která používá příjmení babičky z matčiny strany, jako talentovaná tanečnice akrobatického rock and rollu v roce 2013 se svým partnerem vybojovala na mistrovství světa ve Švýcarsku páté místo. V letech 2013 až 2018 byla vdaná za Kirila Šamalova, syna Putinova dlouholetého přítele.

V letech 2016 až 2020 letěla víc než padesátkrát do Mnichova. Důvodem jejího častého cestování do Bavorska je pravděpodobně muž, s nímž má Tichonovová dlouholetý vztah a zřejmě i dceru: Igor Zelenskyj. Ruský umělec, který přes stejné příjmení není příbuzný s ukrajinským prezidentem, byl do loňského dubna ředitelem Bavorského státního baletu.

Více než tucet lodí v celkové hodnotě přes čtyři miliardy eur (94,7 mld. korun) zabavily loni na jaře evropské úřady. Nechybí mezi nimi 156 metrů dlouhá Dilbar miliardáře Ališera Usmanova, která kotví v německých Brémách.

Jiná plavidla, která dokázala včas prchnout z evropských vod, brázdí moře kolem tureckého pobřeží, kde na ně sankce nedosáhnou. Je to třeba Eclipse Romana Abramoviče, bývalého vlastníka fotbalového klubu Chelsea.

Ano, a jak! Podle studie univerzity ve švýcarském St. Gallenu jen necelých devět procent firem ze zemí G7 a Unie činných na tamním trhu před válkou zemi prokazatelně opustilo.

Sankce se netýkají potravinářského a farmaceutického průmyslu. Ty teď mají žně. Kupříkladu pro firmu Ritter, německého výrobce čokolády, se podle týdeníku Der Stern stal ruský trh druhým nejvýznamnějším po domácím, když přeskočil západoevropské země.

Na námitky politiků, médií i aktivistů se Ritter hájí tím, že má odpovědnost za dlouholeté zaměstnance a také pěstitele bobů v dalších zemích.

Jiné firmy se ukryly do řetězců přejmenovaných poboček. Další mohou dodávat bez postihu zboží do 300 eur (7100 korun), takže obchody se výrobcům autodílů nebo lyžařského vybavení daří.