Mobilizace je důkaz, že Rusko prohrává. Záložáky nestihne vycvičit ani vyzbrojit, míní experti

Částečná mobilizace, kterou Putin vyhlásil, Rusům do určité míry ve válce pomůže. „Těch 300 tisíc vojáků, které avizovali, je přesně to, co Rusku chybí na frontě k vytvoření druhých sledů a kontrole území.

Ale je otázka, zda budou mít pro 300 tisíc lidí dost materiálu a techniky. To znamená tanků, protiletadlových systémů a podobně,“ řekl Novinkám Mičánek.

Rusové při postupující ukrajinské ofenzivě na severu země hrají souboj s časem. Když výcvik rezervistů zkrátí na několik týdnů, nebudou jim v boji tolik platní. Důkladný několikaměsíční výcvik by však znamenal, že se nováčci zapojí až na jaře.

„Teď záleží, k čemu se ruské velení přikloní. Osobně si myslím – protože potřebují rychle sanovat situaci na frontě – , že se budou snažit co nejříve záložáky umístit na frontě a přežít zimu. Na velký zvrat v konfliktu to nevypadá,“ poznamenal Mičánek.

Základní výzbroj pro vojáky – jako pušku, samopal, munici, granáty a granátomety – podle Mičánka Rusové mají.

„Ale kvalitní přilby, přístroje nočního vidění, neprůstřelné vesty, lékárničky, chemické masky… Tedy to, co zajišťuje vojákovi větší šance přežít v boji, mají v podstatně nižší kvalitě, než to, co mají Ukrajinci nebo co máme na Západě. Pokud nemají toto vybavení na skladu, tak jej nenahradí ničím. Nelze to nahradit tím, co bylo funkční v 50. nebo 60. letech. Technologický rozdíl je obrovský,“ dodal pro Novinky Mičánek.

Otazníky visí také nad stavem ruské techniky. „Papírově je ruská armáda obrovská. Měla by mít třeba 25 tisíc tanků, na Ukrajině byly nasazeny dosud asi dva tisíce tanků. Síla by tam papírově být měla. Ale problém je, že moderní techniky měli relativně málo a část už byla v konfliktu zničena. Uložená technika potřebuje relativně dlouhou dobu na dekonzervaci, kontrolu, zprovoznění. To zabírá minimálně několik dnů či týdnů,“ dodal.

Podle analytika Lukáše Visingra v Rusku něco jako částečná mobilizace probíhá už několik měsíců.

„To, jak staví dobrovolnické prapory, to, jak ve stále větší míře nasazují žoldnéře, to, že rekrutují vězně… To se dá označit za částečnou mobilizaci, zatím dá se říci dobrovolnou,“ řekl Novinkám.

Podobně jako Mičánek si i Visingr myslí, že pokud Rusové pošlou záložníky na frontu už po pár týdnech výcviku, budou mít v boji minimální hodnotu.

„Nebo to bude důkladnější výcvik, který zabere několik měsíců, ale to Rusům moc nepomůže, protože jim se fronta hroutí teď. Takže to nedává smysl. Ale to, že je něco naprostá kolosální pitomost, není záruka, že to Rusové neudělají,“ dodal.

Ruská armáda podle Visingra nikdy s mobilizací nepočítala, není na ni tedy připravená.

„Bavil jsem se o tom s několika kolegy, všichni si klademe stejné otázky: Jak ty lidi shromáždí, jak je povolají? Kde je shromáždí? Kde je budou cvičit? Kdo je bude cvičit, když instruktory poslali bojovat na Ukrajinu? Kdo těm lidem bude velet, když má Rusko notorický nedostatek důstojníků a poddůstojníků? Jakou jim dají výzbroj a výstroj, když to vypadá, že nemají dostatek ani pro ty vojáky, co jsou na Ukrajině teď? Jak je budou zásobovat?“ ptá se analytik.

Nejkardinálnější otázka pak podle něj je, jak odvedené lidi donutit bojovat.

„Když se podíváte do Moskvy nebo Petrohradu, tak tam si nevšimnete, že je válka, kromě toho, že někde je sem tam billboard nebo ‚zetko‘. Život tam probíhá normálně. Rusů se moc válka netýká. Z jejich pohledu je to tak, že na Ukrajinu jdou bojovat jen etnické menšiny. Ale teď se to mobilizací mění. Teď to vypadá, že by do války měli nastupovat i ti ‚bílí kluci ze středních tříd‘. To se líbit nebude. Tohle by také mohlo vést k opáčku toho, co Rusko zažilo v roce 1917, kdy carský režim padl, protože se vzbouřili vojáci v Petrohradu, když je chtěli poslat do evidentně mizerně vyvíjející se války,“ myslí si Visingr.

Vyhlášení referend v separatistických republikách Doněcké a Luhanské o připojení k Rusku, je podle Mičánka pouze klička, kterou si chtějí Rusové ponechat možnost použít jaderné zbraně. „Aby se mohlo říci, že je to území součástí Ruska a že jej Rusové mohou bránit,“ dodal Mičánek.

Věří však, že by jaderné zbraně Putin nepoužil, a to i kvůli Indii a Číně, které vyzývají ke klidu zbraní.

„Jakmile použijete jadernou zbraň, tak přestáváte kontrolovat její dopady. Záleží na směru větru atd. Myslet si, že by byly taktické jaderné zbraně použity na bojišti, je podle mě nerealistické. Fronta je poměrně řídká, nejsou tam žádná velká uskupení vojsk. Pokud by Rusové chtěli použít jaderné zbraně, tak je použijí proti městům, průmyslovým aglomeracím. Tak, aby způsobili Ukrajině co největší škody a paniku. To by mělo obrovské dopady v mezinárodním prostředí,“ dodal Mičánek.

Rovněž i Visingr se domnívá, že k použití jaderných zbraní snad nedojde.

„Na jaký cíl by ta nějaká jaderná hlavice měla směřovat? Na Ukrajině žádný vojenský cíl toho hodný není. Ukrajinci jsou natolik rozumní, že své jednotky ve velkém nekoncentrují kvůli dělostřelectvu. Pohybují se v rozptýlených menších skupinách,“ popsal Novinkám.

Následky, jaké by pro Rusko použití jaderné zbraně mělo, by byly podle Visingra obrovské.

„Číňani by okamžitě Rusy odstřihli, Západ samozřejmě také. Nemyslím si, že by následovala jaderná odveta Západu, ale myslím, že by Rusko absolutně izoloval od všeho, co si umíme představit, a pravděpodobně by podnikl konvenční vojenskou odvetu. To znamená, že by síly NATO začaly například letecky útočit na ruské jednotky na Ukrajině. Toto by už nešlo nechat bez reakce, to by bylo neúnosné. Na toto by se reagovat muselo,“ řekl Novinkám.

„Byla by to kolosální pitomost, ale není jisté, že ji Rusové neudělají. I když si myslím, že i kdyby to někoho v Rusku napadlo a vydal takový rozkaz, tak by nebyl proveden. V tu chvíli by již určitě někdo řekl ‚dost‘, v tu chvíli by už určitě někomu v Rusku selhala pistole. Ti Rusové nejsou tak zfanatizovaní a vygumovaní,“ dodal.

Zdeněk Petráš z Univerzity obrany Novinkám řekl, že mobilizace, jakou Putin vyhlásil, nemá od druhé světové války obdoby.

„Čím více se vzdaluje od konfliktu, který předcházel, ubývá v populaci povědomí o tom, že jedinec je povinen bránit svou vlast. Chuť bránit svou vlast se zmenšuje s tím, jak dlouho žijeme v míru. Je nějaká technologická převaha to, čím dokáže stát vyhrát válku, získat převahu, nebo je to morálka vojáků? Byť se ukrajinská armáda potýká s nedostatkem materiálu, tak její psychologická a morální převaha dokáže přemoci převahu materiální na straně Ruska. Je tedy otázka, zda budou pro Rusko záložníci přínosem, když nebudou chtít bojovat? Dokáže ruské velení přesvědčit jedince, že bojovat musí?“ klade si otázky Petráš.

Nicméně narukování záložníků bude podle něj Rusko vymáhat silou. Kdo se nenechá odvést, bude potrestán podle legislativy, pravděpodobně vězením.

Analytik Michal Lebduška dodal, že pro Ukrajinu se toho nicméně příliš nemění. „Na Ukrajině panuje naprosto jasný konsenzus, že mají být osvobozena všechna území, která patří Ukrajině, včetně Krymu,“ řekl Novinkám.

Nepředpokládá, že by k mobilizaci přistoupili i Bělorusové, aby Rusku pomohli.

„Ne, myslím, že to by byl konec Lukašenkova režimu. Jak ukázaly protesty v roce 2020 po zfalšovaných volbách, je naprosto evidentní, že on už nemá podporu mezi obyvateli a stojí čistě na pilířích silových složek režimu. Což není ani tak armáda, ale policejní jednotky. Možná je k mobilizaci tlačen, ale sám se toho strašně bojí, aby se mu režim nezhroutil,“ dodal.