Článek
Nizozemský student Boyan Slat (24), zakladatel neziskové organizace výmluvně nazvané Ocean Cleanup (Úklid oceánu), přiznal, že rychlost překážky pohaněné sluneční energií jí nedovoluje udržovat umělohmotný odpad, který zachytí.
„Někdy se naše zařízení skutečně pohybuje přece jen o trochu pomaleji než plasty v moři. To samozřejmě nechceme, protože můžeme o zachycený umělohmotný odpad přijít,“ potvrdil Slat v televizi CNN.
Na nápad zkonstruovat plovoucí hráz, jež by automaticky zachytávala pomaleji plovoucí plastový odpad, přišel Slat ještě jako středoškolák. Poté, kdy jej odmítla řada oslovených sponzorů, se mu díky internetové sbírce podařilo získat od drobných dárců více než dva miliony dolarů (45,4 milionu Kč).
Teprve po ověření nápadu přímo na moři otevřely peněženky některé vlády či soukromé nadace, takže měl k dispozici 35 milionů dolarů (795 milionů Kč).
Opraváři už dorazili
Na příčnou nornou stěnu pomalu se stahující do tvaru písmene U už dorazila skupina techniků, která zamýšlí v příštích týdnech rozšířit její dosah tak, aby zachytila ještě více větru a vln, a pohybovala se tak požadovanou rychlostí. V září 2018 přivlekla loď 600 metrů dlouhou překážku ze San Franciska k Velké tichomořské skládce.
Ochránci životního prostředí předpokládali, že umělohmotná clona ponořená tři metry pod mořskou hladinu pochytá část z 1,8 bilionu kusů umělých hmot. Zařízení je konstruováno tak, aby pod ním mohly bezpečně plout mořské organismy.
Termín Velká tichomořská skládka označuje plochu zvýšené koncentrace mořského odpadu, který se v ní hromadí v důsledku stýkání pacifických mořských proudů. Na rozdíl od častých představ ji netvoří hromady plastů nad hladinou, ale skládá se především z mikroskopických úlomků různých plastů a chemických kalů, takže ji nenajdou ani citlivé snímače družic.
Ekolog to nevzdává
I když se její rozloha podle ročního období, převažujícího mořského proudění, směru a síly větru a intenzity slunečního záření mění, údaje uveřejněné vědci v časopise Scientific Report tvrdí, že dosahuje hmotnosti 80 tisíc tun a zabírá plochu 1,6 milionu kilometrů čtverečních. Pro srovnání: Česká republika by se do ní vešla dvacetkrát.
Nezdar však Slata neodradil: „Jsem si jist, že technici náš systém vyladí. S tím, co se pokoušíme dělat, nemá nikdo žádné zkušenosti. Věřím, že je jen otázkou času, kdy bude naše zařízení správně fungovat.“
