Obě Koreje už cvičily k likvidaci lídrů speciální komanda

Akce ztroskotala 21. ledna 1968 – krach nastal pouhých pár set metrů před Modrým domem, Pakovým prezidentským palácem. Ten vzápětí naplánoval odvetu v témže stylu, aby zlikvidoval tehdejšího severokorejského vládce Kim Ir-sena. I tento projekt však skončil katastrofou, a to dezercemi a vzpourou rekrutů, kteří postříleli velitele. Jak se to mohlo stát? Speciální síly letectva sice nejdříve uvažovaly o jednotce sestavené z odsouzenců na smrt, ale jak se později ukázalo, sáhly nakonec po 31 dobrovolnících z řad civilistů. A v tom byl ten zádrhel.

Jejich výcvikovým peklem se stal malý a neobývaný ostrov Silmido při západním jihokorejském pobřeží. Přísně utajovaný útvar dostal název Jednotka 684 a velitelský stan zdobil znak ze skutečné lidské lebky a zkřížených kostí.

Výcvik 31 mužů – stejného počtu, jako mělo severokorejské komando – se odehrával na hraně lidských možností. Tři měsíce po příchodu však přestali dostávat platy a dostatečnou stravu a přestaly platit všechny sliby, které dostali. V tom byl i zárodek fiaska, které následovalo. Sedm z adeptů zemřelo během výcviku vyčerpáním nebo byli popraveni za dezerci a spáchané zločiny. Zbylých 24 mužů pochopilo, že jsou odepsaní, bez možnosti kontaktu s vnějším světem a jakéhokoli dovolání. Neviděli jinou možnost než se vzbouřit.

Stalo se to 23. srpna 1971. Už dostatečně vycvičení rekruti začali střílet instruktory. „Myslel jsem si nejdřív, že ostrov chtějí obsadit severokorejské speciální síly,“ řekl CNN Yang Dong-soo, instruktor, který tragédii přežil. Střela mu prošla zády u páteře a levou stranou krku ven.

Učil rekruty bojovým uměním. Podle vlastních slov jim vštěpoval: „Abys žil, musíš zabíjet.“ Když se těžce zraněný ještě probral, viděl, jak adepti komanda dobíjejí jeho postřelené kolegy. Podařilo se mu skrýt mezi kameny na pobřeží a později ho armáda zachránila.

Vzbouřenci se mezitím dostali na pevninu, unesli autobus do Soulu a tam se střetli s policií a vojáky. Dvacet jich zahynulo při explozi v autobusu. Zbývající čtyři byli souzeni a popraveni.

Komandu ze Severu se v lednu 1968 podařilo i přes prozrazení dostat až pár set metrů k sídlu jihokorejského prezidenta, Modrému domu, než bylo zastaveno. Jejich jihokorejská obdoba nebyla ani nasazena.

Z 31 Seveřanů přežili několikadenní útěk a boje dva. Jeden se bez výstřelu vzdal a je nyní pastorem křesťanské církve v Soulu, druhý, Pak Jae Gyong, se probil a přes demilitarizovanou zónu se vrátil. Nyní je vysokým vojenským činitelem režimu.

Ze stejně početného oddílu Jihu nepřežil ani jeden, aniž šli vůbec do akce. Plány mít komando k likvidaci protivníkova lídra však ani po tolika letech na Korejském poloostrově nezapadly.

Seveřané před 50 lety v poslední fázi dvouleté přípravy nacvičovali útok v maketě soulského Modrého domu. Loni to zopakoval Kim Čong-un, Kim Ir-senův vnuk a nynější vládce. Za Pchjongjangem nechal znovu postavit maketu soulského paláce a jeho dobytí nacvičovaly speciální síly, než jej rozbombardovaly.

Jih nyní pracuje na něčem podobném. Den poté, co loni v září Kim odpálil dosud nejsilnější jadernou nálož, informoval jihokorejský ministr obrany poslance o plánu na vytvoření zvláštní brigády, jejímž terčem bude Kim a jeho suita. „Nejlepší odstrašení, které můžeme mít kromě vlastních jaderných zbraní, je udržovat Kim Čong-una ve strachu o život,“ říká generál Shin Won-sik, donedávna hlavní stratég Jihu. Kim se totiž v případě války bezpečně skryje v bunkru hluboko pod zemí.

Vojenští činitelé v Soulu upřesňují, že účelem úderné brigády je podnikat po případném Kimově útoku výpady na Sever přizpůsobenými vrtulníky a napadat jeho klíčová velitelství, případně i vedoucí činitele.

Fiasko z ostrova Silmido se ale tentokrát nemá opakovat. Do brigády už nejsou vybíráni dobrovolníci, ale dobře vycvičení vojáci zvláštních sil. Armáda má 50 miliónů dolarů (přes miliardu Kč), aby jim během několika let opatřila radary, které vidí skrz zdi, „sebevražedné“ drony, granátomety a další „chytré“ zbraně a prostředky.