Norský velvyslanec: Soud bereme vážně. Barnevernet se změní

Štrasburský soud ve sporu Strandové Lobbenové vs. Norsko došel k závěru, že Norsko porušilo článek 8 evropských konvencí a lidských práv. Článek se týká rodinného života.

Soud kritizoval norské úřady, že situaci matky a jejího dítěte dostatečně neprozkoumaly předtím, než dospěly k rozhodnutí dítě odebrat a předat je k adopci proti vůli matky. Proto byla matce přiznána kompenzace ve výši 25 tisíc eur (650 tisíc Kč).

Norská vláda bere rozsudek Evropského soudu pro lidská práva velmi vážně. Verdikt štrasburského soudu bude proto velmi podrobně studovat. Verdikt znamená, že podle štrasburského soudu bylo v této specifické kauze právo na rodinný život porušeno.

Je důležité si povšimnout, že verdikt neznamená, že nucené převzetí dítěte do náhradní péče nebo adopce obecně se rovná porušení tohoto práva.

Kauza Strandové Lobbenové je nešťastná, musíme si z ní vzít ponaučení. Norská vláda už pracuje na posílení komunální péče o ochranu dětí. Náš zákon o ochraně dětí byl naposled novelizován v roce 2018 a momentálně se pracuje na jeho další novelizaci. Změny mají posílit právní jistotu jak dětí, tak rodičů.

Norské úřady se budou pečlivě zabývat obsahem verdiktu, který zahrnuje detailní popis o 100 stranách. Až na základě toho se rozhodneme, jestli bychom měli vyvodit nějaké další důsledky v dosavadní praxi.

A nutno dodat, že Norsko se v tomto nijak neliší od ostatních evropských zemí včetně ČR. I vy odebíráte děti biologickým rodičům. A Norsko patří mezi země, kde se statisticky odebírá dětí méně.

V Norsku probíhá diskuse nad tím, jak posílit jeho úřady, jak by se mohla pozvednout úroveň kvalifikace pracovníků Barnevernetu. Kauza Stran­dové Lobbenové je samozřejmě součástí této diskuse. A i kritika ze zahraničí se promítá do této diskuse v Norsku. Ovšem tam je věcnější a méně nenávistná.

Diskusi samozřejmě vítáme, ale nemyslíme si, že všechny ty věci, co se kolem Barnevernetu nahromadily, nenávist a nevěcné argumenty atd., přispívají ke zdravé diskusi.

Asi každý chápe, že kauzy tohoto typu jsou komplikované a vzbuzují silné emoce.

Touto kauzou se nyní zabývá štrasburský soud. Musíme vyčkat jeho rozhodnutí.

Od roku 2004 podpořily Fondy EHP a Norska v České republice přes tisíc zajímavých projektů za více než šest miliard korun. Během právě začínajícího grantového období, které potrvá do roku 2024, Česká republika dostane téměř pět miliard.

Východiskem je fakt, že Norsko není členem EU. Ale jsme v evropském ekonomickém prostoru a Norské fondy jsou vstupné, které musíme platit Bruselu, abychom mohli být členy tohoto prostoru a sdílet volný pohyb kapitálu, lidí, služeb a zboží. To je pro norskou ekonomiku velmi důležité. Ale nejsou to peníze, které máme navíc a kterými chceme ostatní obdarovávat.

Pro nás je velmi výhodné být v evropském ekonomickém prostoru. A navíc jsou Norské fondy instrument, který nám pomáhá rozvíjet bilaterální vztahy třeba s Českou republikou, Polskem atd. Z Norských fondů dostává peníze dohromady 15 zemí.

V ČR máme 11 programových oblastí. Tři největší jsou výzkum, životní prostředí a kultura. Ale také máme ještě vzdělávání, zdravotnictví, neziskové organizace, spravedlnost atd. Je velmi důležité uvědomit si, že priority jsme stanovili ve spolupráci s českými úřady. Takže to není jen věc našeho názoru, ale je to věc spolupráce.

Těžko si vybrat. Zafinancovali jsme důležité projekty v několika nemocnicích, mimo jiné ve Fakultní nemocnici v Motole.

Také jsme zafinancovali opravy kulturních památek jak v Praze, tak různých regionech ČR. V Praze mohu zmínit Rotundu sv. Václava na Malostranském náměstí nebo klášter svaté Anežky České. Ve věznici v Příbrami stojí díky Norským fondům budova, která slouží pro vzdělávání vězňů. Je to škola, kde mohou získat kvalifikace pro budoucí povolání.

Také bych chtěl zmínit naši podporu různým nevládním organizacím. Hrají důležitou úlohu ve všech demokraciích, v Norsku stejně jako v ČR. Těžko si můžeme představit životaschopnou demokracii bez aktivních nevládek a svobodných i kritických médií.

Těžíme ropu a plyn, ale uvědomujeme si také naléhavost ochrany životního prostředí. Proto chceme, aby si lidé kupovali spíše elektromobily než konvenční auta. Zejména v některých oblastech. Dobrým příkladem je Oslo – tam se prodává víc elektrických aut než konvenčních.

Protože různé vlády v Norsku se rozhodly odlehčit prodej elektrických aut od daní, zato na konvenční auta jsou daně vysoké. To znamená, že auto Tesla není drahé, stojí třeba jako toyota. V Oslu pak například platíte mýtné 53 norských korun (zhruba 135 Kč), ale pro elektrická auta je vjezd do města zdarma. Navíc elektrická auta mohou jezdit v pruhu pro autobusy, takže se po větších městech můžete pohybovat pružněji.

Je jasné, že ropu ani plyn nebudeme mít navždy. Jednou bude konec tohoto průmyslu, a proto jsme v 90. letech začali budovat ropný fond, což je něco jiného než Norské fondy. Tento fond je určený na investice v zahraničí a bude podle všeho existovat na věčné časy.

Je totiž docela velký, obsahuje bilion dolarů a stále roste, protože všechny příjmy z ropného průmyslu jdou do tohoto ropného fondu. A zpátky se do norské ekonomiky vrací jen roční profit, který je stanoven na tři procenta.

Takže z něj nebereme víc než ten roční profit, což znamená, že je fond stále stejně veliký, nebo roste. A proto říkám, že tento fond budeme mít na věčné časy.

Pouze v zahraničí, nikoli v Norsku. Všechno to administruje Norská státní banka a k tomu je ještě etická komise, která rozhoduje, do jakého průmyslu smí fond investovat. Třeba neinvestujeme do zbraní, uhlí nebo do tabáku.