Nepřímá oběť pandemie, uvedl britský soud o smrti chlapce, kterého zavraždila matka

Případ vraždy desetiletého Dylana, který se odehrál 15. srpna loňského roku, vzbudil pozornost celé Británie. Otcem dítěte byl totiž známý fotograf Dean Freeman. Dylana vychovávala matka, Freemanova exmanželka Olga. Během pandemie však narůstaly její psychické potíže a nakonec svého syna v jejich londýnském bytě v Actonu zadusila.

Soud jí tento týden nařídil časově neomezenou ústavní léčbu. Soudkyně Bobbie Cheema-Grubbová uvedla, že se jedná o „ojedinělý a nesmírně smutný“ případ. Freemanová svého syna zabila ve chvíli, kdy „byla v sevření velmi závažné psychické choroby“.

„Nemám žádné pochybnosti, že jste byla milující a oddanou matkou zranitelnému dítěti, dokukd vás a vaši mysl nepřemohla řada vnějších tlaků,“ uvedla soudkyně. „Mělo by být uvedeno, že Dylan byl nepřímou obětí přerušení normálního života kvůli pandemii covid-19,“ dodala soudkyně.

Potíže Freemanové nastaly už na jaře, kdy v Británii začal platit první lockdown. V tu chvíli byla uzavřena i speciální škola, kterou Dylan navštěvoval. Trpěl vzácným Cohenovým syndromem. Tato genetická porucha ovlivňuje téměř celé tělo člověka. Lidé trpí mentální retardací, ochablostí svalů, obezitou či zhoršeným zrakem.

Dylan potřeboval téměř celodenní péči a uzavření školy představovalo pro matku velkou psychickou i fyzickou zátěž. Už od března žádala úřady o větší pomoc při péči o syna a stěžovala si na psychické potíže.

V červnové korespondenci s místním úřadem v Ealingu, který řešil příspěvky na práci pečovatelek a asistentek, si Freemanová stěžovala, že potřebuje zaplatit dalších 16 hodin pro pečovatelku, která jí se synem pomáhala. Jako důvod uváděla zhoršující se artritidu a problémy s koleny a rovněž zhoršující se psychický stav.

Od 6. července úřad začal vyřizovat její žádost. O den později v telefonickém rozhovoru Freemanová upozorňovala na to, že její psychické problémy jsou čím dál tím horší, že se cítí ignorovaná a že je pod takovým tlakem, že má pocit, že není schopná mentálně fungovat. Od zahájení řízení až do vraždy ale uplynul další měsíc, aniž by úřad, i přes naléhání tří lékařů, v její žádosti jakkoliv rozhodl.

V sobotu 15. srpna Olga Freemanová svého syna zadusila. Policie objevila jeho tělo o den později, kdy Freemanová přišla na policejní stanici. „Zabila jsem své dítě,“ sdělila tehdy rovnou šokovaným policistům.

Na místě činu byly vedle mrtvého dítěte nalezeny podprsenka, lepící páska a prášky na spaní. V krku dítěte byly nalezeny zbytky mycí houby, kterou Freemanová syna zabila.

Z výpovědí její přítelkyně Edity Surpické vyplývá, že před vraždou začala trpět bludy. Před tím, než se udala na policii, Freemanová své kamarádce oznámila, že je Ježíš, potřebuje se dostat do Jeruzaléma a že svého syna musela zabít.

Soudkyně nařídila Freemanové ústavní léčbu na neurčito. Připomněla pak, že role, kterou v případu sehrálo pomalé jednání úřadů, je bedlivě posuzována v jiném řízení nezávislého výboru.