Článek
Německo trpí nedostatkem pracovních sil, avšak na druhou stranu 587 tisíc práceschopných imigrantů, například ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, pobírá občanský příspěvek, tedy příjem (standardní sazba 502 eur – 12 tisíc korun) dříve známý jako Hartz IV. Vyplývá to z Migračního monitoru Spolkové agentury práce (BA), o němž informoval web Focus online.
Letos v březnu k 587 006 mužům a žen ze „zemí azylového původu“ putovalo ze státní kasy celkem 436 milionů eur občanského příjmu, tedy v průměru 743 eur (17 770 korun) na osobu. Částka zahrnuje jak hotovostní platby či transfery, tak i náklady na ubytování, jak potvrdila BA v odpovědi na dotaz Focus online.
Nástup? Třeba hned
Většina těchto příjemců občanského příspěvku uprchla v posledních letech do Německa a byl jim udělen azyl; někteří se zde narodili. Všichni z nich mají právo pobytu a splňují zákonné podmínky pro podporu od státu.
Hlavními zeměmi původu jsou Sýrie (321 tisíc), Afghánistán (112 tisíc), Irák (77 500) a Írán (25 900). Statistika zahrnuje i Eritreu Nigérii, Pákistán a Somálsko.
Kdo nenašel po osmi letech zaměstnání, vzbuzuje jen malou naději, že se mu to podaří v roce devět či deset
587 006 dotčených příjemců občanského příjmu úřady považují za „práceschopné“, tj. v zásadě by mohli pracovat alespoň tři hodiny denně. Pro některé z nich je to objektivně nemožné, například proto, že teprve absolvují integrační kurz nebo se musí starat o své děti.
Většina této skupiny – celkem 467 074 uznaných žadatelů o azyl – je však ve statistikách uvedena jako nezaměstnaná. „Mohli by okamžitě nastoupit do zaměstnání,“ uvedl pro Focus online Christian Ludwig, mluvčí Spolkové agentury práce v Norimberku.
87 procent nezaměstnaných nemá kvalifikaci
Neděje se tak z řady příčin. Mnoho uznaných uprchlíků mluví německy jen málo nebo vůbec. Někteří mohou selhat také kvůli úředním požadavkům nebo byrokratickým překážkám.
Podle Migračního monitoru BA nemá 87 procent nezaměstnaných přistěhovalců žádnou odbornou kvalifikaci, a naopak pouze 7,3 procenta má akademický titul.
V květnu vyšlo najevo, že přesně 50 procent uprchlíků, kteří do Německa dorazili v roce 2015 ve velké vlně „vítací kultury“ exkancléřky Angely Merkelové, se neživí prací. Jeden z argumentů „vítací kultury“ přitom zněl, že přicházejí strůjci budoucího hospodářského zázraku číslo dvě, kteří se postarají Němcům o jistotu slušných penzí i v příštích letech.
Statistika je však zavádějící – číslo o zaměstnaných zahrnuje i ty, jimž obživu zajistil státní sektor, a to v nejednom případě na nových pozicích, jako například poradci pro integraci či tlumočníci. Údaje, kolik přistěhovalců se uchytilo v soukromém sektoru, zveřejnily úřady naposledy v předcovidovém roce 2019. Bylo to 12 procent.
„Padesát procent je brutální číslo. Kdo ještě nenašel po osmi letech zaměstnání, vzbuzuje jen malou naději, že se mu to podaří v roce devět či deset,“ podotkl Jan Fleischahauer, komentátor týdeníku Focus.
Připomněl, že jen loni vynaložila Spolková republika na tzv. základní zajištění přistěhovalců 46 miliard eur (1, 1 bilionu korun), tedy takřka tolik, co na obranu.
CDU se domáhá změny
Přední politici dnes opoziční CDU považují za nepřijatelné, aby statisíce práceschopných přistěhovalců dostávaly občanský příspěvek. Vyzývají k povinné práci pro uznané uprchlíky.
Alexander Throm, mluvčí pro vnitřní politiku parlamentní frakce CDU/CSU, řekl pro Focus online: „Německo přijalo a ochránilo více než milion azylových migrantů, na tento úspěch můžeme být hrdí.“ Podle něj by však nemělo platit, že navzdory obrovské potřebě pracovních sil „téměř každý druhý přistěhovalec ze zemí původu azylantů stále pobírá sociální podporu“.
„Musíme tyto lidi rychle dostat na trh práce. Práce je klíčem k integraci. Žadatelé o azyl by měli být povinně zapojeni do veřejně prospěšných prací, dokud ještě nemají pracovní místo“ řekl a jako příklad zmínil „údržbářské a zahradnické práce ve veřejné zeleni, úklidové a údržbářské práce v obcích nebo úkoly v oblasti péče o mládež, zdraví a seniory“.
Povinnou práci ale kritizuje například Rada pro uprchlíky Bádenska-Württemberska. „Požadavek ignoruje právní a faktickou situaci mnoha postižených a falešně vytváří dojem, že uprchlíci nechtějí pracovat,“ sdělila.