Německo – nemocný, nebo jen pomalý muž Evropy?

Na konci devadesátých let nejeden Němec pociťoval, že věci nejdou tak, jak by měly jít. Tehdy anglosaská média poprvé šokovala německou duši termínem „nemocný muž Evropy“.

„Příliš málo nové ekonomiky, kombinace nákladů sjednocení, sklerotického trhu práce a zpomalující se exportní poptávky sužovala hospodářství a vyhnala nezaměstnanost do dvouciferných čísel,“ poznamenal nyní britský týdeník The Economist, tehdy jeden z prvních, kdo se nerozpakoval veřejně tvrdit, že marodný gigant táhne ke dnu celou Evropu.

„Po fázi, kdy si to Německo nechtělo připustit, následovala fáze deprese, během níž se v řadě talk show po celé republice naříkalo nad úpadkem země,“ vrací se v listu Frankfurter Rundschau do minulosti Carsten Brzeski, hlavní ekonom banky ING ve Frankfurtu nad Mohanem.

Příznačným pro chmurná léta se stala nedochvilnost vlaků. Spoje, podle nichž jste si mohli do té doby řídit hodinky, nabíraly zpoždění, proslulá čistota ochabovala a puntičkářští Němci nevstřebávali snadno to, co považovali za chaos na kolejích.

Pak kancléř Gerhard Schröder ťal do živého. Vyhlásil a prosadil souhrn reforem nazvaný Agenda 2010 a spolu s příznivým vývojem světové ekonomiky položil základ více než patnáctiletému znamenitému hospodářskému růstu. Neboli slovy médií: hospodářský zázrak 2.0.

Schröder tak na počátku tisíciletí zahájil zlatý věk. Sousedé začali Německu závidět. Nejenže vlaky jezdily na čas, ale země se díky svému špičkovému automobilovému průmyslu stala také exportní velmocí. Natolik, že před čtyřmi lety, v posledním předcovidovém roce, stát na daních, dalších odvodech a na přebytcích z vývozu do eráru vybral takřka bilion eur (24, 4 bil. eur). Vlaky, tedy převážně, znovu jezdily jako hodinky.

Zatímco však Německo prosperovalo, svět se točil dál. V důsledku toho začalo Německo opět zaostávat.

Francouzská herečka Julie Delpyová minulý týden na Instagramu napsala, že udělala velkou chybu, když v Německu cestovala vlakem. Zaměstnanci Deutsche Bahn ji podle pondělního vydání listu Bild ujistili, že nebudou žádné problémy. Jenže: „Samozřejmě, jako vždycky, vyskytly se tuny problémů. Každý vlak má zpoždění, v každém spoji se něco pokazí,“ posteskla si. Její hořký závěr: „Milí cestující, nikdy nejezděte vlakem po Německu. Když už musíte, tak raději pěšky!“

Pověst Spolkové republiky jako země s vyspělou technikou a přesností se rychle stává mýtem.

Švýcarsko začalo na jižní hranici zastavovat opožděné německé vlaky, které hrozí, že naruší jeho pečlivě koordinovaný jízdní řád.

Čísla nelžou. Největší evropská ekonomika se z lídra růstu stala zaostávající zemí. Dnes zažívá už třetí čtvrtletí poklesu či stagnace a může skončit jako jediná velká ekonomika, která v roce 2023 poklesne. Problémy nejsou pouze tady a teď. Podle Mezinárodního měnového fondu poroste Německo i v příštích pěti letech pomaleji než USA, Británie, Francie a Španělsko.

„V kombinaci s energetickou krizí hrozí, že se země opět stane nemocným mužem Evropy, a to 25 let poté, co si tento titul vysloužila na konci 90. let minulého století za tragický hospodářský růst a vysokou nezaměstnanost,“ varoval britský web The Telegraph.

Po dlouhá léta Německo překonávalo své výkony ve starých průmyslových odvětvích, aby překrylo nedostatek investic do nových odvětví. Spokojenost a posedlost fiskální opatrností vedly k příliš malým veřejným investicím, a to nejen do Deutsche Bahn a Bundeswehru. Celkově jsou investice země do informačních technologií v poměru k HDP méně než poloviční v porovnání s USA a Francií.

Německé automobilky v Číně prohrávají boj o podíl na trhu s domácími konkurenty. Podle Deutsche Bank pochází přibližně pětina příjmů BMW a Volkswagenu z této země. Vzhledem k tomu, že asijský obr bojuje s vlastními hospodářskými problémy, zisky společností pravděpodobně utrpí.

Další potíže vyplývají z přechodu na energetiku. Průmyslový sektor v Německu spotřebovává téměř dvakrát více energie než druhý největší v Evropě a jeho spotřebitelé mají mnohem větší uhlíkovou stopu než spotřebitelé ve Francii nebo Itálii. Levný ruský plyn už není k mání a země se spektakulárním způsobem odvrátila od jaderné energie.

Oproti konci devadesátých let poskytují naději dva rozdíly. Před více než dvaceti lety mělo Německo více než pět milionů nezaměstnaných a porušovalo evropská rozpočtová pravidla. Nyní nezaměstnanost problémem není a státní finance patří k nejstabilnějším v Evropě.

Německo by se podle Holgera Schmiedinga, hlavního ekonoma společnosti Berenberg, mělo zaměřit na prodej automobilů a dalšího vyráběného zboží blíže k domovu. „Polsko, Česká republika, Slovensko a Maďarsko jsou pro něho mnohem větším trhem než Čína. Německo prodává do Polska téměř stejně jako do Číny,“ upozorňuje s tím, že „země se začíná trochu podobat Japonsku – upadá, ale zdánlivě si z toho nic nedělá“.

Také Ulrich Hopper, generální ředitel Německo-britské průmyslové a obchodní komory, je optimistický v tom, že se nejsilnější ekonomika kontinentu nevrátí ke svému statusu „nemocného muže“, ale varuje, že se musí rozloučit s roky hojnosti. „Není to nemocný, ale pomalý muž Evropy,“ uzavírá.