Německo a Francie: jde to, ale dře to

Romantická Francie, země Charlese Baudelaira a Victora Huga, si toto spojenectví často představuje jako respektující se pár, který se však tu a tam hádá a občas se pobaví s někým jiným. V nesmlouvavém Německu, domově značek Audi a Volkswagen, považují dvojici za motor, stále ještě benzínový či dieselový, který pohání Evropu kupředu.

Ať už se komukoli líbí kterýkoli z těchto obrazů, současný stav těchto vztahů je neutěšený. Zápal ochladl, válce motoru přestávají fungovat. Předchozí francouzsko-německé neshody napínaly EU, avšak vedly k řešením, která utužila evropskou integraci a pomohla mj. zdolat finanční krizi a popasovat se s pandemií koronaviru.

Značná část pnutí se teď týká války na Ukrajině a jejích důsledků. „Shodují se jen v tom, že Kyjev potřebuje podporu, ale ne za cenu úplného odcizení Ruska – což je přístup, za který si vysloužily údery jestřábů ve střední a východní Evropě,“ podotkl týdeník The Economist.

Právě řešení vln vzedmutých ruskou agresí prohloubilo už dříve na povrch se deroucí rozpory. Francie doufala, že si EU bude více společně půjčovat na financování nákladů na dražší energii nebo že ceny plynu dostanou náhubek, Německo místo toho prosadilo balíček domácích dotací ve výši 200 miliard eur (4,84 bilionu korun). Německo se chce vrátit k rozpočtovým pravidlům EU z doby před krizí; Francie usiluje o zachování mimořádných výdajů v mimořádné době. Zatímco Paříž prosazuje nákupy vojenského materiálu v EU, Berlín soudí, že jde o úlitbu francouzským firmám, a dává přednost americkému materiálu.

O tom, že věci zdaleka nejdou tak, jak by měly jít, výmluvně vypovídají události kolem posledních oficialit. Další seřizování motoru se mělo odehrát při zasedání kabinetů obou zemí v zámku Fountainebleau poblíž Paříže.

V berlínské koaliční vládě by však někteří – hostitel jmenovitě zmiňoval šéfku diplomacie Annalenu Baerbockovou – raději než s kancléřem odjeli s rodinami na podzimní prázdniny. BBC hovořila rovnou o nezájmu německých ministrů, bruselský web Politico informoval o neshodách ohledně společného prohlášení, jež mělo ze schůzky vzejít. A tak poprvé od svého vzniku v roce 1963 setkání odpadlo.

Záplata dostala podobu pracovního oběda francouzského prezidenta Emmanuela Macrona s německým kancléřem Olafem Scholzem. Médiím neuniklo několik kopnutí do kotníku. Ačkoli kancléř dorazil na minutu přesně, hostitel ho nechal čekat.

Scholzova černá limuzína stála před branou Elysejského paláce pět minut, než směla na honosné nádvoří.

V kuloárech se Berlín a Paříž přetahovaly o to, zda vydají prohlášení. Němci nejprve ujistili, že Scholz před mikrofony určitě předstoupí, vzápětí Elysejský palác vzkázal, že komuniké nebude. A tak se i stalo. „Odepření tiskové konference hostu se používá k pokárání. Scholz to moc dobře ví, vždyť totéž provedl v Berlíně Viktoru Orbánovi,“ všiml si list Die Welt.

Ledy neprolomil ani oběd za prosluněného poledne na terase Elysejského paláce. „Oběd státníků nestačil ani na to, aby prošli seznam sporů dlouhý jako den bez croissantu,“ soudil francouzský deník La Liberátion.

Na době pololedové nic nemění ani usilovná snaha obou rozepře zlehčovat. A tak v rozporu se svými zvyky Scholz z letadla krátce po vzletu z Paříže tweetoval: “ Bonjour, Emmanuel Macron v Paříži! To byl dnes velmi dobrý a důležitý rozhovor!“ Opakovaná ujištění z obou hlavních měst, že věci jsou v pořádku, však jen umocňují pocit, že je to právě naopak. Ničemu nepomáhá, že mezi oběma lídry příliš nefunguje „chemie“. Macron bývá extrovertní a akční, Scholz nosí nálepku chladného hanzovního Němce.

„Scholz a Macron mají ještě daleko k tomu, aby spolupracovali tak úzce, že by se jejich jména, podobně jako u Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho v termínu Merkozy, spojila. Scholcron nebo Macrolz zůstávají v nedohlednu,“ upozornila televize ARD.