Článek
Mnozí voliči ji nakonec u uren podpoří nikoli proto, že nepochybují o její nezastupitelnosti, nýbrž kvůli jejímu neotřesitelnému klidu a rozvaze takřka zenových rozměrů. „Na rozbouřených vlnách vzrůstá poptávka po kotvách,“ shrnul list Süddeutsche Zeitung.
Když během předvolebního turné zavítala kancléřka na pěší zónu v Kühlungsbornu přímo ve svém volebním okrsku v Meklenbursku Předním Pomořansku, na chodníku ji oslovili Martina (55) a Thomas (58) Seibtovi. „Paní Merkelová, přinesli jsme vám dárek,“ promluvila na ni paní Seibtová.
Je prostě naše. Nedokážeme si bez ní představit politiku.
Manželé jí věnovali nádherný jantar vyplavený Baltem. „Našli jste ho vy?“ zajímá se kancléřka. „Ano,“ neskrývá hrdost pan Seibt. „Tady?“ „To ne, kousek dál, v Mukranu. Je ještě nezpracovaný.“ „Aha,“ uzavírá Merkelová.
Seibtovi nesnášejí obří větrníky na výrobu elektřiny, které po jaderné katastrofě ve Fukušimě vyrostly jako houby po dešti na okraji jejich vesnice. V noci lopatky na 180 metrů vysokých kolosech hlučí, ráno vrhají stíny do jejich ložnice. Nerozumí tomu, proč mají severoafričtí uprchlíci ve Stralsundu nejdražší a nejnovější mobily. Nezamlouvá se jim ani pnutí s Tureckem, kam pojedou v listopadu k moři.
Merkelová a Schulz jsou z jednoho těsta
Zkrátka a dobře, Seibtovi nemají jediný důvod, proč odevzdat hlasy CDU i osobně Merkelové. Přesto tak učiní. „Je prostě naše. Nedokážeme si bez ní představit politiku,“ vysvětluje Martina Seibtová.
Martin Schulz (61), vyzyvatel Merkelové za sociální demokracii (SPDF), měl na výběr mezi morem a cholerou. Přehnaně útočné výpady by zahnaly umírněné stoupence SPD do náruče do široka rozkročené CDU. Pokud by soupeřce naopak nadmíru přikyvoval, Němci by neměli příliš důvodů ho volit. Zdá se, že jednou si počíná tak, podruhé onak.
| Náskok činí 16 procent | |
|---|---|
| CDU/CSU | 39 procent |
| SPD | 23 procent |
| Levice | 9 procent |
| Zelení | 8 procent |
| liberální FDP | 8 procent |
| AfD | 8 procent |
| Zdroj: Der Stern, RTL | |
„Navíc kancléřka strávila z dvanácti let plných osm pohodlně ve velké koalici s SPD,“ připomíná list Frankfurter Rundschau. S několika drobnými rozdíly v tom, na co klást důraz, Schulz i obhájkyně kancléřského křesla sdílejí shodný pohled na svět: staví se za integraci Evropy, jsou nakloněni byznysu, multikulturalismu i utečencům a nepostrádají sociální cítění.
A tak s výjimkou chaotických nacionalistů z Alternativy pro Německo (AfD) politické strany, jednotliví kandidáti i novináři zůstávají daleci toho, aby jitřili emoce a vyžívali se v čelních srážkách. Pro takovou selanku se vžil termín Schlafwahlkampf – ospalá volební kampaň.
Teď je báječně
Léto roku 2017 zastihlo Německo na vrcholu. Prožívá druhý hospodářský zázrak, šlape jako dobře namazaný stroj. Předzahrádky a zahradní pivnice se plní spokojenými lidmi. V zahraničí nenajdete běžné, ale i nejluxusnější resorty, kde nezní němčina.
Britský týdeník The Economist však varuje, že Berlín přehlíží výzvy budoucnosti a že skvělá kondice nezaručuje, že nemůže škobrtnout. Osmělují se hlasy těch, které zneklidňuje, že tamní elita nevyužila zlatého desetiletí, aby zemi vybavila na nesnadné časy příští.
Nejnaléhavěji otazníky vyvstávají kolem uprchlíků. Snaha začlenit 1,2 miliónu migrantů z let 2015 až 2016 uvázla téměř na samém začátku. „Trvalé a dlouhodobé zaměstnání jich získalo osm tisíc,“ přiznala Andrea Nahlesová (47), ministryně práce a sociálních věcí za SPD. To je méně než třetina počtu těch, kteří v září 2015, kdy krize vrcholila, dorazili do Spolkové republiky – denně.
Teroristické útoky v Berlíně a Hamburku spáchané migranty, kteří měli být dávno deportováni, ale až překvapivě snadno se prosmýkli mezerami v systému, poukazují na závažné nedostatky v bezpečnosti. To nejhorší, co by Němce mohlo potkat, by bylo, kdyby po ospalé kampani dřímali na vavřínech.
| Schulz ztrácí |
|---|
| Šest týdnů před volbami to s Martinem Schulzem, lídrem socialistů, vypadá stále beznadějněji. Kdykoli se zdá, že by SPD mohla ukrajovat ze zdrcujícího náskoku CDU/CSU, pokaždé nějaká „jobovka“ naděje rozmetá. |
| Od března, kdy se Schulz vyšvihl do čela strany i na post volebního lídra, SPD srazil na kolena hororový hattrick – prohrála trojí volby za sebou. Navíc počátkem srpna ztratila většinu jediného hlasu v Dolním Sasku. Premiér Stephen Weil (58) v jejich dresu musel ohlásit předčasné volby. |
| Zradila ho Elke Twestenová (54), zemská poslankyně za Zelené, s nimiž SPD v Hannoveru vládla. Rozvedená matka tří dcer, původním povoláním pracovnice celní správy, přeběhla k CDU. |
| Weil poněkud poopravil výrok připisovaný Juliu Caesarovi. „Miluji zradu, ale nenávidím zrádce,“ měl prohlásit Říman. „Nesnáším zradu, a ještě víc zrádce,“ nechal se slyšet Weil. |
| Na německé poměry šokující přeběhnutí rozvířilo dohady, zda se jí CDU nesnažila přetáhnout nekalými sliby. Omid Nouripour (42) za Zelené vyslovil nahlas slovo „korupce“. Poslankyně i CDU vzkázaly, že se takovými spekulacemi nenechají urážet. |
| Ve Wolgastu posloužila AfD jako obušek |
|---|
| Postávají s plakáty před vjezdem do nemocnice ve Wolgastu. Jako každé pondělí, asi padesát lidí. „Demonstrujeme už rok a půl,“ svěřuje se Anke Kieserová, daňová poradkyně a členka CDU, a Brigitte Knapikková, někdejší dětská lékařka, přikyvuje. Obě zasedají ve vedení občanské iniciativy Pro nemocnici a obě tady zná snad i každé malé dítě. |
| Ve Wolgastu, přezdívaném brána na ostrov Usedom, nejprve takřka zkrachovaly loděnice. Za NDR poskytovaly práce přes třem tisícům zaměstnancům, dnes se zuby nehty drží dvě stovky. Pak roletu zatáhly finanční úřad, místní soud a pobočka Deutsche Bank. Když se procházíte středem města, řeknete si: aha, je neděle. Ale není. Liduprázdno, obchody ale mají otevřeno. Přibližně na každém třetím visí cedule: k prodeji, k pronájmu. |
| Večer na nádherně restaurovaném náměstí kolem trhu málem toužíte z radosti obejmout každého, kdo kráčí naproti – tak pramálo jich potkáte. |
| Na začátku loňského roku místní nemocnice uzavřela porodnici a dětské oddělení. Zemské vládě se provoz nevyplácel. Lidé z Wolgastu vzápětí vyrazili na barikády. „Politici nás definitivně odepsali. Jejich vzkaz vyzníval jasně: jakou budoucnost má město, kde se nerodí děti?“ kroutí hlavou Anke Kieserová. |
| Lidé vyšli do ulic, sesbírali dvacet tisíc podpisů proti umíráčku, zrodila se občanská iniciativa. Anke a Brigitte poslaly zemské vládě ve Schwerinu rozhořčený dopis a každé pondělí držely stráž u nemocniční brány. Nestalo se nic. |
| Pak protivládní Alternativa pro Německo (AfD) vycítila příležitost. Ujala se tématu. A výsledek? Loni v září v zemských volbách 36,5 procenta hlasů ve Wolgastu. Po internetu pak kolovaly výzvy k bojkotu „hnědého ostrova“. Mnozí Wessis – Zápaďáci – se v televizi zapřisahávali, že nepojedou k Baltu. Kvůli „politické situaci“. |
| A pak se začaly dít věci. Tehdejší premiér Erwin Sellering pozval inciativu k jednání ve Schwerinu. V červnu se do nemocnice vrátilo dětské oddělení. „To je jen začátek. Teď bojujeme za porodnici,“ vysvětluje Anne Kieserová. |