Článek
„Nebudu to zastírat. Jsem velice hrdý,“ netajil se architekt uspokojením v roce 1962 při slavnostním zahájení provozu mostu ve Venezuele.
Ani ve Venezuele u jeho nejoblíbenějšího „dítěte“ však při architektovi nestála štěstěna. Pouhé dva roky po dokončení stavbu poškodil náraz tankeru. Plavidlo s ropou zničilo jeden z podpůrných pilířů a zavinilo smrt sedmi lidí.
Morandiho mosty se vyznačují nízkým počtem pilířů. „Vizuálně vypadaly zajímavě, odvážně a ve své době až provokativně, avšak jsou méně ekonomické. To je v přímém rozporu s tím, co tvrdil jejich otec,“ upozorňuje Uwe Steinkmeier, odborník na mostní konstrukce z berlínské Technické univerzity.
BEZ KOMENTÁŘE: Letecké záběry zříceného dálničního mostu v JanověVideo: Reuters
Od chvíle, kdy janovskou stavbu pokřtil v roce 1967 tehdejší italský prezident Giuseppe Saragat, stavbu mnohokrát zpevňovali a předělávali. Už při stavbě někteří odborníci upozorňovali, že zatímco nosníky jsou z obyčejného železobetonu, plochu mostu tvořil předpjatý železobeton.
BEZ KOMENTÁŘE: Pád části mostuVideo: AP
„Janovský viadukt v sobě skrývá několik Achillových pat, a to kromě růstu odhadovaných stavebních nákladů,“ upozornil už v roce 2016 Antonio Brencich z Janovské univerzity. „Je to selhání inženýrství, musíme to napravit,“ dodal.
Za hlavní potíž označil kromě značných rozdílů ve výši jednotlivých částí vozovky nesprávné výpočty. „Morandi nepočítal s deformací konstrukce po letech používání,“ dodal.
Riccardo Morandi na archivní fotografii
V posledních letech se hovořilo o zbourání viaduktu, protože výdaje za opravy už v devadesátých letech přesáhly náklady na stavbu. Navíc vyšlo najevo, že své mohly sehrát i nedostatek peněz na údržbu, korupce, nepořádek a zanedbání.
„Takové tragédie se v civilizované zemi, jako je Itálie, nesmějí stávat,“ prohlásil ministr dopravy Danilo Toninelli.
