Napravo od Macrona: Pécressová ví, jak na to

Také hlásá, že vládnímu hnutí Republika v pohybu (REM) chybí jasně definovaná ideologie a tím i konkrétní politická linie, což prý prezidentovi umožňuje měnit názory, jak se mu hodí.

To jí však nezabraňuje přejímat proklamace kontroverzního Érika Zemmoura a tajně ho podporovat, ač se Pécressová oficiálně od krajní pravice distancuje. Podle zdroje z jejího okolí, jak uvedl deník Le Monde, mají republikánští starostové pomoci Zemmourovi získat 500 podpisů od zvolených politiků, bez nichž se nemůže stát oficiálním prezidentským kandidátem.

Pécressová tak chce oslabit vyhlídky Marine Le Penové, neboť věří, že Zemmourova hvězda kvůli jeho nulovým politickým zkušenostem sama pohasne.

Pak už by měla velkou šanci postoupit do druhého kola a stát se hlavní Macronovou konkurentkou. S největší pravicovou stranou za zády, jež má ve svých řadách mnoho zkušených politiků na nejvyšší úrovni, by její vyhlídky byly určitě větší než představitelů krajní pravice.

Šéfka LR si nevede nijak zle. A to i přesto, že se do některých volebních témat, jež jí dnes přinášejí body, například do boje za vnitřní bezpečnost, pustila později než ostatní. O to důrazněji prohlašuje: „Je třeba vyčistit problémové čtvrti, eliminovat násilníky, zločince a caïdy.“

V severní Africe tento pojem představuje muslimského funkcionáře, který kumuluje pravomoci soudce, vyššího správního úředníka a šéfa policie – familiárně též šéfa bandy, což politiky chrání před obviněním z útoku na menšiny. Ti v některých problémových oblastech nahrazují francouzský stát.

Pécressová klade důraz i na obranu státu a Evropy. Silná dle ní je především „Evropa, která dokáže ochránit své vnější hranice“, přičemž musí bránit také své ekonomické zájmy.

Z výše uvedeného vyplývá, že největší naději na finále má právě kandidátka LR. Přiklání se k tomu mimo jiné Alain Minc, dlouholetý podporovatel Macrona, poradce několika vysokých politiků včetně prezidentů. Už se nechal slyšet, že bude volit Pécressovou. A to i přesto, že Macronovu kariéru hodnotí pozitivně, zejména jeho „perfektní evropskou a zahraniční politiku…, výborné zvládání pandemické i ekonomické krize“.

Minc ale nevěří, že by se REM ve druhém volebním období podařilo získat nezbytnou většinu v parlamentu. Volby do Národního shromáždění se uskuteční v červnu, dva měsíce po volbách prezidentských. Znovuzvolení Macrona, ale ztráta většiny jeho strany v parlamentu by znamenaly, že Francie zažije opět tzv. období soužití. Macron by v něm jen těžko prosazoval nezbytné reformy.

Podobnou zkušenost nuceného „soužití“ levicového prezidenta a pravicového premiéra či naopak už Francie zažila několikrát, například za vlády Françoise Mitterranda a Jacquesa Chiraka.

Otevřenou otázkou proto zůstává, s jakými trumfy Macron vystoupí nyní. Nabízí se řada témat, která zatím nikdo příliš neřešil. Například jak přesvědčit velkou část obyvatelstva, především nejméně kvalifikované dělníky, že se jejich životní podmínky skutečně zlepší. Nedají se ani vyloučit různá protestní hnutí, jež by s takto rozdanými kartami mohla ještě zamíchat.