Na Jadranu se rozbíhá sezona. Na Čechy se těší

Na ostrově Pag, kde je poměr opačný, to bylo jiné. Na pláži v Povljaně bylo pár rodin s dětmi.

Prázdná byla pláž Zrče, kde se v tamních klubech každoročně od konce jara do pozdního léta donekonečna reprízuje kus s pracovním názvem „boží dopuštění“. Museli tam zrušit nejvíce očekávané a předem ohlášené produkce, zahraniční hvězdy této hudební scény nepřijedou a provozovatelé klubů přemýšlejí, jak místo zdivočelých Britů a seveřanů nalákat místní – přece jen poněkud zdrženlivější – mládež.

Spokojen je jistě policejní prefekt, který se v minulosti nechal opakovaně slyšet, že si policie neví rady s gangy britských dealerů. Ti na Zrče kšeftují s látkami, které jsou nelegální snad všude na světě kromě Chorvatska.

Skoro liduprázdno bylo i na jednom z nejhezčích míst na Pagu, na pláži ve Vlašiči. Slunilo se tam jen pár lidí, podle espézetek na parkovišti všechno domácí.

V nedalekém Biogradu a o kousek dál na jih, v Pakoštane, některé hotely dosud neotevřely. Rezervace, které měly dokonce už od loňska, byly do jedné zrušeny. Na plážích jsou lehátka vzorně rozestavená v předepsaných vzdálenostech, ale nikdo na nich neleží.

„Místní lidé, kteří sem o víkendu přijdou, si přinesou svoje osušky a slunečníky a s nějakými vzdálenostmi si hlavu moc nelámou,“ řekl mi plavčík u jedné z plážových kaváren.

Ta byla i dopoledne skoro plná, protože káva je povinný rituál.

Není tomu tak všude. Hote­liér Lovre z ostrova Dugi otok, s nímž jsem měl domluvenou schůzku v Zadaru, mi na poslední chvíli zavolal a radostně se omlouval: „Nezlob se, nepřijedu, mám plný hotel! Od vás dorazily dva autobusy lidí!“

Zdá se, že na Jadranu jsou na hosty připraveni. Tam, kde se očekává více lidí – v obchodech, před hotelovou recepcí, na benzínkách – jsou na podlaze značky a plakátky v několika jazycích žádající o dodržování rozestupů. Všude jsou nádoby s dezinfekcí.

Hotelové snídaně si zachovaly svůj samoobslužný bufetový charakter, ale výběr je trochu omezen, ovoce a zeleniny je méně a kombinaci sýrů, salámů, případně obojího za vás předem udělají v kuchyni, kde to i s talířkem zabalí do fólie a vyloží na zchlazený pult. Co se týče pečiva, to je zajíc v pytli, je po porcích uzavřeno v papírových sáčcích, do nichž nevidíte.

Ale to je v hotelích. Gazda Neven ve svém domě v Pakoštane, kde má pět prázdninových apartmánů, u snídaně nic nemění. Pečivo je na ošatce, v košíku ovoce. Vezmi si, kolik chceš, stejně tak z velkých podnosů se sýrem a pršutem.

„Když se budeme chovat normálně, tak se nikomu nic nestane. Myslím si, že dělat nějaké velké manévry nemá cenu, to zákazníky jen vystraší,“ řekl mi Neven u ranní kávy. V tuto dobu míval plno, byli tu hlavně Slovinci, Češi a Rakušané. Dnes k němu na týden přijely dvě rodiny ze Záhřebu.

V minulých letech to v Zadaru bylo tak, že po dni na pláži se místní odebrali domů na večeři, ale většina hostů ubytovaných v privátech vyrazila do města. Někteří se jen procházeli, počkali si na pověstný západ slunce a poslechli si mořské varhany.

Hodně z nich ale zašlo i na večeři nebo na skleničku. Najít volné místo v restauraci nebo v kavárně bývalo obtížné. Dnes je prázdno a číšník se vám omluví, že zavírají už v devět.

V těchto dnech celý Zadar večeří doma, číšníci rezignovaně vyhlížejí náhodné návštěvníky.