Článek
Hranice Maďarska s Ukrajinou má 103 km. Invaze Ruska na Ukrajinu začala 24. února, do 14. března tento relativně krátký úsek přešlo 203 471 lidí.
Zbytek přišel následně, ale většinou pokračoval dál. Lidé stále častěji prchají z Ukrajiny přes Rumunsko kvůli obavám z cesty přes západní část země. Za poslední tři dny ale podle maďarských úřadů i humanitárních pracovníků přichází stále méně lidí, což usnadňuje přesun uprchlíků do vnitrozemí a případně dále do Evropy.
K hraničnímu přechodu Beregsurány vede cesta typickou zemědělskou oblastí maďarské nížiny, pole napravo, pole nalevo. Před samotným hraničním přechodem směr Ukrajina kontroluje všechna projíždějící auta policejní hlídka s ozbrojeným vojákem, pak už následuje klasický hraniční přechod.
Školy budou moci navýšit kapacity kvůli ukrajinským dětem, potvrdili senátoři
Na místě mě překvapí klid nijak nepřipomínající nápor uprchlíků nebo odpovídající válečné situaci. Z ukrajinské strany právě přechází jen několik lidí, vypadají naprosto běžně, klidně bych je mohl potkat na náměstí některého českého města žijícího v míru. V hloučku kolem dobrovolníka nabízejícího odvoz stojí mladé ženy. Dávám se s nimi do řeči.
Georgia ze zakarpatské oblasti, od Užhorodu, mi vysvětluje, že společně s ostatními přešla hranice jen na chvíli, za pár hodin se vracejí. V Užhorodu a okolí jsou také uprchlíci, jedou tedy vyzvednout materiál do humanitárního centra a pak se zase vracejí.
Další skupina na jinak opravdu poklidném přechodu zastupuje maďarskou politickou scénu.
Anita Herczegh, manželka dosluhujícího maďarského prezidenta Ádera, angažující se v pomoci uprchlíkům, kontroluje v doprovodu místních starostů situaci, předává věcné dary. Doprovází ji také státní tajemník Miklós Soltész, který má na starosti koordinaci pomoci napříč Maďarskem. Na můj údiv nad aktuální klidnou situací odpovídá, že první uprchlická vlna nejspíš končí, a proto uprchlíků přichází čím dál méně.
Do Budapešti přijíždějí denně tisíce Ukrajinců. Většina pokračuje dále na Západ
To vysvětluje do očí bijící pokojnou atmosféru nijak nesvědčící o krizovém dění prvních přibližně deseti dnů. Soltész dodává, že Maďarsko zatím vše zvládá, ale utratilo už miliardy forintů a uvítalo by finanční a materiální pomoc EU a OSN.
Na hranici projde ještě několik lidí z Ukrajiny, několik aut projede na Ukrajinu. Je zřejmé, že největší nápor lidí prchajících před válkou ustal.
Místo slivovice uprchlíci
Navštěvuji ještě malebnou vesnici Tarpu, v klidných časech známou pro festival slivovice a tradičního jídla, ve které se aktuálně nachází krizový tábor pro uprchlíky. Místní starosta Szabolcs Szécsi, od pohledu pohotový člověk, mi ukazuje dočasné středisko, kam autobusy svážely především takzvané „problémové“ běžence. Problémové ne z hlediska chování, ale protože například neměli cestovní dokumenty. Dme se pýchou nad reakcí místních.
Podle jeho slov přijížděli hlavně lidé od Kyjeva, kteří byli vyčerpaní fyzicky i psychicky. Je i ostatní uprchlíky přivážely autobusy do malebné větší vesnice, na místě jim pomohli, udělali test na covid, vybavili je potřebnými dokumenty.
Teď už je místní středisko jen v pohotovosti, kdyby opět vzrostlo množství příchozích. Za deset dní jich přišlo přes tři tisíce, což je více než počet obyvatel Tarpy. Místní poslanec za celou oblast Attila Tilki zdůrazňuje, že vláda premiéra Orbána okamžitě v souvislostí s krizí změnila několik klíčových zákonů.
FOTO: Domácí mazlíčci prchají z válečné Ukrajiny se svými majiteli
Další hraniční přechod, který byl ještě před několika dny pod velkým náporem, se jmenuje Záhony. Na rozdíl od předchozího není určený pro pěší, nemůže se tam ani natáčet, podle šéfa služby pohraničníků se ale zatím nestalo, že by někoho z Ukrajiny vrátili. Podle Tilkiho to odpovídá politice maďarské vlády.
Maďarsko vnímá jako první bezpečnou zemi, proto přijímá ukrajinské uprchlíky a vybavuje je vízem platným pro EU na devadesát dní. Tím také poslanec vysvětluje, proč například Syřany považují Maďaři za nelegální migranty, protože podle nich už prošli cestou do Maďarska několika bezpečnými zeměmi.
Pár set metrů od hraničního přechodu pojmenovaného podle stejnojmenného městysu se nacházejí dvě pro uprchlíky klíčová místa, na která jsou v případě zájmu odvážení od hraniční čáry. První je Střední průmyslová škola, kde uprchlíci zůstávají několik hodin, max. jeden den, pak pokračují dále. Nejčastěji do Německa.
O druhé místo z hlediska zájmu běženců se v pomyslném žebříčku dělí Rakousko a Česká republika, následuje Polsko. Někteří odsud ale jedou třeba i do Bulharska nebo Rumunska.
Ve škole, jejíž studenti jsou teď kvůli potřebě poskytnutí místa uprchlíkům na distanční výuce, jsou stolky pro registraci i s časy odjezdů veřejné dopravy do různých zemí, hlavně Německa. Na místě jsem viděl z 95 procent ženy a děti. Vyprávějí mi své příběhy, které můžete zhlédnout v přiloženém videu. Spojuje je touha najít práci a vrátit se pokud možno domů.
Začalo velké stěhování běženců z hotelů do ubytoven
Miklós Lesku, náměstek starosty města Záhony, má celé místo na starosti. Řekl mi, že ještě před dvěma dny byla obsazená plná kapacita, tedy 240 lidských duší. Teď je jich polovina. Na polních lůžkách a patrových postelích jsou lidé, kteří odpočívají a chystají se na další klíčové místo – místní nádraží, odkud se vydávají vlakem do Budapešti.
Na vlakovém nádraží je čilý ruch, podobně jako ve škole se tu vydává jídlo, pití, tlumočí se, lidé plánují, kam pojedou, rozmlouvají, komunikuje se hlavně v ruštině, sem tam ukrajinsky. Jídla a humanitárního materiálu je prý více než dost, guláš ve stanu voní, na cestu jsou připravené sendviče a uprchlíci postupně nastupují do vlaků za svým dalším osudem.
Místní úřady i dobrovolníci zvažují, zdali se blíží druhá vlna uprchlíků, a jak se nejlépe mohou připravit. Momentálně mohu dosvědčit, že je vše pod kontrolou a nic nenasvědčuje tomu, že by nemělo být i v budoucnu. Mluvím tedy s lidmi, překládám v případě potřeby z ruštiny do angličtiny a v zamyšlení nad tím, jestli se ještě uprchlíci budou moci někdy vrátit domů a jaký je čeká osud dále, směřuji na Ukrajinu.