Mezi běženci v srbské Subotici: nadějí jen útěk

„Za chvíli je tu zima a počet zdejších obyvatel musíme zredukovat. Pošleme je do jiných táborů v Srbsku,“ dodává. Mezi migranty převažují Afghánci, Pákistánci, Syřané, ale jsou zde i občané Maroka, Mali a Konga.

Tábor je vzdálen od hranic s Maďarskem jen 15 km. Hranice však chrání bariéra ze žiletkového drátu a přes dva metry vysoký plot.

Mohammad z Kábulu tvrdí, že se přes hranici dostal už třikrát. „Posledně mě zadrželi až na Slovensku. Vrátili mě do Bulharska. Teď jsem ale zase v Srbsku a budu to zkoušet dál. Je to jediná naděje. Mým cílem je Německo nebo Francie,“ říká odhodlaně.

Z Afghánistánu odešel před šesti měsíci a říká, že pod hrozbou Tálibánu se tam nedá žít. „Chci zkusit lepší život,“ dodává.

Ahmed ze Sýrie je v táboře jen dva dny. Pevně věří, že se dostane do Maďarska a pak dál na Západ. „Pokud to jinak nepůjde, vyhledám pomoc převaděčů. Musím se dostat přes hranice a pak mě už nic nezastaví,“ uvedl.

Část obyvatel tábora doufá, že se jim podaří dostat do Maďarska legálně přes tranzitní zóny. Potíž je v tom, že Maďarsko pouští na své území jen 30 migrantů denně, kteří mohou oficiálně požádat o azyl.

„V pořadníku je přes 4000 osob. Většina už to proto zkouší jinak – přes plot nebo pomocí převaděčů,“ vysvětluje migrant, který odmítá prozradit jméno.

Děti si hrají před provizorními domy, které zde postavila německá humanitární organizace. Najednou všichni zpozorní a začnou se spořádaně stavět do řady. U vjezdu do tábora se totiž objevila dodávka srbského Červeného kříže – neklamný signál, že je čas oběda. Ten den přivezla hovězí maso s rýží.

„Vozíme jim snídani a oběd. K večeři mají většinou studené balíčky,“ poznamenal pracovník Červeného kříže.

Schengenský prostor chrání na maďarsko-srbské hranici dvojí bariéra a ve stavbě je i třetí zóna ochrany. Od 5. září slouží na zdejší hranici padesátka českých policistů.

„Bariéra by nebyla bez naší přítomnosti účinná. Za uplynulé dva dny jsme zadrželi přes padesát migrantů,“ říká zástupce velitelky kontingentu českých policistů Jan Lodr. Čeští policisté po zadržení předají migranty maďarským kolegům, ti je vracejí na srbské území.

Od středy slouží na hranici i padesátka Poláků. „S maďarskými a polskými kolegy tvoříme společné hlídky a vzájemně si vypomáháme,“ dodává Lodr. Čeští policisté zůstanou na maďarskosrbské hranici do konce října.

Zástupce maďarské policie vysvětlil, že na ostrahu hranic bylo vyčleněno 8000 policistů a vojáků.

„Střídají se zde policisté a vojáci z celého území státu. Podle nového nařízení můžeme vrátit do Srbska migranty zadržené až ve vzdálenosti osmi kilometrů na maďarském území,“ vysvětluje.

Bariéra je na mnoha místech poškozená, většinou prostříhaná. „Narušená místa se okamžitě opravují,“ ukazuje maďarský policista. Převaděči zkoušejí na hlídky různé triky. Zástupce velitelky českého kontingentu popisuje, jak převaděči například koupili na maďarském území těsně u bariéry pole s kukuřicí.

„Ve vysoké kukuřici ukrývají migranty a pod rouškou noci je pak převážejí dál do vnitrozemí. Chytili jsme i skupinu migrantů skrytou pod termofólií, aby je nezachytila termokamera,“ konstatuje podplukovník Lodr.

Ruční termokamery, jimiž jsou vybaveni čeští policisté, jsou na hranici vítanou pomocí.

„Termokamery umístěné přímo na hranici někdy nezachytí vzdálenější pohyb. Ale ruční, které používají čeští policisté, dovedou odhalit pohyb do 50 metrů před hlídkou. Je to velmi účinné,“ pochvaluje si pomoc jeden z maďarských policistů. Čeští policisté se setkali s vesměs pozitivními reakcemi místních.

„Jsou rádi, že jsme tady. Chovají se k nám moc hezky. Vždyť pomáháme chránit společnou schengenskou hranici,“ říká velitelka českého kontingentu Martina Abrahámová.

„Místní jsou už zvyklí na zahraniční policisty. Byli tu Slováci, loni první český kontingent, teď jsou zde Poláci. Jsou rádi, když nás tady vidí,“ dodává druhý zástupce velitelky kontingentu Miroslav Tóth.