Článek
Více než třítýdenní zpoždění podpisu přičetl na Vaterland na vrub požadavkům lichtenštejnské vlády vůči ČR a Slovensku, "ale Česko ani Slovensko se v této otázce nepohnuly, protože se obávají možných následků v souvislosti s poválečnou konfiskací majetku".
Vláda musela nakonec ustoupit a to je dobře, protože dohoda dává i lichtenštejnským podnikům širší možnosti v Evropě. Podle deníku bude Vaduz "dále trvat na požadavku vůči ČR a SR, aby uznaly dvě stě let trvající suverenitu".
Lichtenštejnsko bez ultimáta
List cituje islandského ministra Halldora Asgrimssona, že dokument "zavazuje nejen současné státy EHP, ale předpokládá také značný finanční příspěvek ve prospěch přistupujících zemí, což jsou významné prostředky k jejich hospodářskému růstu".
Volksblatt citoval lichtenštejnského ministra Ernsta Walcha, který prohlásil: "Schůzka a podpis svědčí o tom, že partnerství mezi ESVO (Evropské sdružení volného obchodu, jehož členy uvedené tři země jsou - pozn. red.) a EHP velmi dobře funguje."
Norský a islandský ministr pak podle novin "dali jednoznačně najevo, že Lichtenštejnsku nedali žádné ultimátum, aby podepsalo dohodu, ani nebyli podrážděni postojem Vaduzu, ale naopak všichni postupovali společně".
