Článek
Taylorovi předci přišli z Ameriky v 19. století, když USA na západě Afriky zaštítily nezávislou Libérii, zemi pro bývalé otroky. V roce 1948 se Nelsonovi a Zoe Taylorovým narodilo třetí dítě, syn Charles. Od malička problémový, v pubertě ho vyhodili z prestižní soukromé školy. Protože rodina měla dost peněz, "uklidila" Charlese na studia do Ameriky.
Tak se Taylor objevil v Bostonu, kde začal studovat ekonomii. Na bakaláře to dotáhl za pět let, při škole pracoval a angažoval se v liberijské exilové organizaci. Když přijel na návštěvu USA tehdejší liberijský prezident William Tolbert, mladý Taylor proti němu vedl protestní pochod. Politik mu vynadal, ale mladý odbojář mu to vrátil i s úroky. Pak však udělal chybu - prohlásil, že by mohl obsadit liberijskou misi v New Yorku, za což šel vzápětí do vězení. Jeho hvězda přesto nepohasla.
Zpět do Libérie
Prezident Tolbert na něj totiž nezapomněl a pozval ho zpátky do vlasti. A tak se Taylor objevil na jaře 1980 na letišti v Monrovii. Libérie v tu dobu stála nad propastí občanské války, konflikty mezi privilegovanou kastou potomků přistěhovalců z Ameriky a domorodým zbytkem společnosti se přiostřily. Dne 12. dubna 1980 vstoupila do hry armáda a po krvavém puči se seržant Samuel K. Doe prohlásil prezidentem.
Tolberta rozsekali mačetami, jeho ženu znásilnili a pak zabili. Kulka čekala také na všechny ministry staré vlády - až na jednoho. Charles Taylor převlékl kabát.
Nové klice v čele státu totiž zoufale chyběly zkušenosti s řízením státu. Moc jim přes noc spadla do klína a jediné, co znali, byly zbraně. Taylor nabídl své kontakty a znalosti novému prezidentovi a dostal na starost veškeré nákupy exekutivy. O tři roky později post narychlo opouštěl s ukradeným miliónem dolarů v kapse. Utekl zpátky do Ameriky.
Ale ruka spravedlnosti zasáhla a v roce 1984 se dostal k soudu, podařilo se mu však za dodnes nevyjasněných okolností uprchnout.
Za zbraně bral "krvavé diamanty"
Do Libérie se vrátil v čele skupiny asi dvou set hrdlořezů, kteří si říkali Národní vlastenecká fronta Libérie (NPFL). Zahájil boj proti Doevově vládě s heslem Mrtvý Doe, dobrý Doe. A jeho mužům se dařilo, nenáviděná autoritativní vláda se záhy dostala do těžké defenzívy.
Když měli rebelové vítězství na dosah, servali se o kořist. NPFL se rozpadla a začal bratrovražedný boj mezi znepřátelenými frakcemi. Každý, kdo mohl sehnat několik kalašnikovů, si mohl sestavit vlastní povstaleckou skupinu. V jednotkách bojovaly i děti, kterým vymyli mozek nejrůznější kazatelé. Bojovníci pod jejich vlivem vyřezávali z těl obětí játra či srdce a pojídali je, na krk si věšeli genitálie, které uřezávali nepřátelům zaživa.
Taylor potřeboval peníze, aby mohl platit za zbraně. Obrátil se na rebely v sousední Sierře Leone, kteří měli pod kontrolou diamantové doly. Za dodávky zbraní dostával Taylor od "kolegů" ze sousedství drahé kameny, říkalo se jim "krvavé diamanty". Mnozí bojovníci válčili na obou stranách hranice. Často se pod vlivem drog, opilí svou mocí, dopouštěli zvěrstev - usekávali končetiny, rozřezávali břicha těhotným ženám. Znásilnění patřilo k těm nejběžnějším povyražením.
Nakonec ale došlo i na Taylora. Pod tlakem rebelů, kteří ovládli skoro celou liberijskou metropoli, v létě 2003 odstoupil. Jeho bilance je šílená: řádění, ve kterých má Taylor prsty, připravila podle odhadů o život bezmála půl miliónu Afričanů.