Le Penová sahá po klice od Elysejského paláce už potřetí

Pro nedělní hlasování má její otec Jean-Marie Le Pen, zakladatel a dlouholetý šéf Národní fronty (FN, předchůdkyně dnešního RN), jasno: „Příští prezidentkou Francie bude Marine,“ řekl listu Le Parisien. „Všichni Francouzi, kteří odmítají politiku nynějšího prezidenta (Macrona), budou volit Marine Le Penovou,“ tvrdil v rozhovoru pro televizi BFMTV.

Le Pen podporuje nejmladší ze svých tří dcer i přesto, že se s Marine v některých názorech i organizačně rozešel. V roce 2015 jej strana i za přispění Marine vyloučila ze svých řad, protože se chtěla prezentovat jako umírněnější oproti dobám, kdy partaj vedl Le Pen.

Marine vadily opakované otcovy excesy kolem zlehčování holokaustu a jeho otevřeně rasistické postoje, kvůli nimž skončil několikrát před soudem.

Když v roce 2011 nahradila Le Pena v čele strany, začala obrušovat nejostřejší hrany politické linie FN ve snaze stranu „oddémonizovat“ a učinit ji volitelnou širšímu spektru Francouzů. Před čtyřmi lety pak prosadila změnu názvu na Národní sdružení (RN), protože FN byla příliš spjata s otcem-zakladatelem.

Vylepšování obrazu RN se Marine částečně daří, avšak z pravého okraje politického spektra se strana zdaleka nevymanila. Jádrem programu zůstává tvrdá protiimigrační linie, což dokládá i příslib změny ústavy, která by výrazně ztížila udělování francouzského občanství.

Smýšlení Le Penové, vystudované právničky a dvakrát rozvedené matky tří dětí, silně ovlivnil zážitek z doby, kdy jí bylo osm let. Stala se tehdy svědkem bombového útoku na otcův pařížský byt, při němž nebyl nikdo zraněn. Událost vydatnou měrou přispěla k jejímu sepětí s Le Penovou politickou stranou.

Šéfka dnešního RN se v minulých letech nijak netajila porozuměním pro ruského prezidenta Vladimira Putina a anexi Krymu v roce 2014.

Do předvolební publikace zařadila dokonce společnou fotografii s Putinem, po ruské invazi na Ukrajinu ale nechala brožuru v nákladu 1,2 milionu kusů rychle stáhnout s odůvodněním, že obsahovala překlep. Ruský vpád do sousední země nakonec odsoudila, odmítá ale sankce v podobě zákazu dovozu ruské ropy a plynu s tím, že by to poškodilo obyčejné Francouze a pro francouzskou ekonomiku by to znamenalo „harakiri“.

V posledních měsících Le Penová přibrzdila, i pokud jde o dřívější protiunijní rétoriku. Už nepožaduje odchod Francie z EU ani z eurozóny, jak to prosazovala ještě ve volbách před pěti lety, ale hovoří o potřebě reformy sedmadvacítky na „Evropu národů“.