Článek
Vládní program umožňoval získat kyperské občanství investorům, kteří si v zemi opatřili nemovitosti za nejméně dva miliony eur (51,6 mil. korun). Pokud nemovitost sloužila jako místo trvalého pobytu, stačilo k získání kyperského pasu 300 tisíc eur (7,7 mil. korun).
Postup kyperské vlády dlouhodobě kritizovala Evropská unie, neboť umožňoval obcházení pravidel schengenské úmluvy a představoval četná bezpečnostní rizika. Držitelé kyperského pasu, zároveň de facto občané cizích zemí, se mohli volně pohybovat ve státech schengenského prostoru, podnikat v nich a využívat všech dalších předností tohoto uspořádání. V neposlední řadě se stal Kypr pro jejich podnikání daňovým rájem.
Zpráva vyšetřovací komise poukazuje na to, že možnosti získat kyperské občanství využívaly ve velké míře kriminální živly velkého formátu. Televize Al-Džazíra odvysílala záznam, na němž Demetris Syllouris, předseda kyperského parlamentu, vyjednává s čínským podnikatelem, usvědčeným podvodníkem, o prodeji občanství. Politik se poté vzdal funkce.
Nepravostem a korupci v systému „zlatých pasů“, jak bylo kšeftování s občanstvím nazýváno, se věnovala i vyšetřovací komise. V její zprávě se píše, že ve více než polovině případů získali občanství cizinci, kteří nesplňovali stanovené podmínky, např. že mezi nimi byly osoby z vládnoucího prostředí diktátorských režimů a podobně.
Podle zprávy vyšetřovací komise měl přímé spojení na právnickou firmu zabývající se poradenstvím při prodeji občanství cizincům kyperský prezident Nikos Anastasiades.
Investiční projekt skončil, šetření ukončila i komise a jako pomník tohoto efektního a efektivního stroje na peníze zůstalo město Limassol, jemuž se pro početnou ruskou komunitu říká Limassolgrad.