Článek
Stovka právních expertů v manifestu mimo jiné tvrdí, že chování členů Madridem sesazené vlády a vedení rozpuštěného katalánského parlamentu by se dalo kvalifikovat jako různé trestné činy, v žádném případě ale ne jako vzpoura. Podle profesorů tito katalánští politici neudělali nic, čím by vyvolali „bouřlivé povstání“, jak se uvádí v zákoně.
Stávkující a demonstrující na barcelonském náměstí Sant Jaume
I sám autor příslušného článku o vzpouře z trestního zákoníku roku 1995 Diego López Garrido nedávno prohlásil, že za vzpouru nelze považovat samotné vyhlášení nezávislosti. Takovou deklaraci přijal 27. října katalánský parlament. López Garrido tvrdí, že za vzpouru se považuje čin, který je „násilný a veřejný“.
Podle manifestu profesorů, kteří nynější krizi označili za nejhorší ve Španělsku od nezdařeného puče v roce 1981, nelze exministry a bývalé vedení parlamentu vinit z případného násilí, jehož se před vyhlášením nezávislosti případně dopustili někteří separatisté v ulicích. Je třeba ctít princip osobní zodpovědnosti a soudit osobu jen za její skutky.
Věc prý nepatří soudu v Madridu
Stovka profesorů a učitelů také tvrdí, že madridský soud, který řeší případ katalánských exministrů, není pro dané obvinění kompetentní. Jako argument dokládá i rozhodnutí tohoto soudu z prosince 2008. V něm se uvádí, že „trestný čin vzpoury nikdy nebyl v kompetenci tohoto soudu“. Madridský soud (Audiencia Nacional) řeší mimořádně závažné trestné činy, například terorismus.
Osm exministrů katalánské vlády je ve vazbě od 2. listopadu, kdy je tam poslala bez možnosti kauce soudkyně Carmen Lamelaová kvůli obvinění ze vzpoury. To vznesla španělská prokuratura 30. října kvůli jejich snahám o nezávislost, které vyvrcholily krátce předtím schválením rezoluce o vytvoření samostatné katalánské republiky regionálním parlamentem.
Španělský premiér Marian Rajoy oznamuje plán omezit autonomii Katalánska
Ze stejného trestného činu, vzpoury, jsou obviněni i bývalí členové vedení katalánského parlamentu, které ale soudce nejvyššího soudu ve čtvrtek ponechal na svobodě. Většina z nich musela zaplatit kauci, pouze jeden ani kauci platit nemusel. Odlišná rozhodnutí dvou vysokých španělských soudů v případě stejného trestného činu vzbudila také u některých odborníků údiv.