Článek
Podle vědců si rituální kanibalismus do Ameriky přinesli lidé, kteří překročili Beringovu úžinu. Od konce třetího tisíciletí do doby kolem roku 2500 před naším letopočtem byl kanibalismus obvyklý v celém Středomoří i ve Finsku. Maso mrtvých se vařilo tři nebo čtyři hodiny, uvedl ředitel Laboratoře fyzikální antropologie Miguel Botella pro agenturu EFE.
Vycházel z výzkumu mužských, ženských a dětských kostí se stopami nožů a zubů, které byly nalezeny společně s ostatky zvířat. Jen v Granadě vědci zjistili 11 míst, kde byla taková praxe obvyklá, podobné ostatky se však vyskytují i na středomořském pobřeží Španělska a jinde v Evropě.
Kanibalismus v Mexiku
Z výzkumu 20 000 kosterních pozůstatků v Mexiku plyne, že rituální kanibalismus tam byl běžný před příchodem Španělů Miguel Botella uvedl, že v Mexiku v prehispánském období se po rituálních obřadech, při nichž se bohům obětovalo srdce, vařil zbytek těla s kukuřicí a jídlo se pak rozdělovalo mezi účastníky obřadu nebo jen mezi kněží.
"Bylo to jako dnes při býčích zápasech, kde je vše rituálem, ale jakmile zvíře zemře, stává se jen masem," prohlásil.
Při výzkumu byly objeveny recepty na vaření lidského masa, které shromažďovali španělští mniši při evangelizaci domorodého obyvatelstva. Podle nich se maso přidávalo do pozole, husté polévky s kukuřicí, což je typicky mexické jídlo, pro něž se dnes používá vepřové nebo kuřecí maso. Podle svědectví jednoho mnicha chutnalo lidské maso jako vepřové.
Botella zdůraznil, že je zajímavé, jak popisy rituálů od španělských mnichů odpovídají stopám na zkoumaných kostech, z čehož podle něho plyne, že mniši přeháněli mnohem méně, než se dosud předpokládalo.
Antropolog také studoval v mexické Guadalajaře více než 2000 nástrojů vyrobených z lidských kostí, od šídel po harpuny přes hudební nástroje. Lidské tělo podle něho nesloužilo těmto národům jen jako potrava, ale bylo považováno za dobrý materiál pro výrobu nástrojů.