Článek
Není to mýtus ani legenda. Dotyčný chlapík, říkejme mu třeba Joachim, dodnes žije ve Schlagsdorfu, obci s 1100 dušemi v dnešní spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko a do roku 1990 západní výspě tehdejší Německé demokratické republiky.
Jen planý poplach, usoudila ostraha
„Už je v důchodu. Občas si zajde na pivo, zahrádkaří. Jen se ho na nic neptejte.
Zařekl se, že o svých dobrodružných útěcích už nepromluví jediné slovo – a své předsevzetí důsledně dodržuje,“ předesílá Andreas Wagner, šéf projektu Grenzhus, soukromého muzea přibližujícího život v tehdejší uzavřené zóně.
Joachim, místní rodák, si jednoho večera před 33 lety dal pár piv a pojal nápad uprchnout do Spolkové republiky. Da drüben – tam vedle, jak říkávali lidé z NDR.
„Dostal se k první bariéře – dotykové, s čidly, avšak bez kamer,“ líčí Wagner.
Únikový tunel pod Berlínskou zdí byl poprvé otevřen veřejnosti
Joachim se sice dokázal vyšvihnout nahoru, nicméně spustil poplach. Východoněmečtí pohraničníci vzápětí vyrazili na místo činu. „Joachim byl tou dobou dávno fuč. Přálo mu štěstí: hlídka našla stopy lišky. Událost vyhodnotila jako poplach spuštěný zvěří. To se tehdy stávalo nezřídka,“ vysvětluje Wagner.
Andreas Wagner u první hraniční bariéry.
Když už, tak už – uprchlík překonal i druhý zátaras a ohlásil se v západním Německu. Tamní úřady ho převezly do tábora pro bývalé občany NDR. Po šesti týdnech se rozhodl pro návrat.
„Rozleželo se mu to v hlavě. Známým později vyprávěl, že vytoužený Západ nebyl nic pro něho. Chyběly mu rodina, prostředí, původní způsob života,“ dodává vypravěč.
„Jsem zpátky“
Odyssea číslo dvě nevedla přes přechod, ale stejně ilegálně jako ta původní. Štístko ho neopustilo. Ani západoněmecká ostraha, ani „ochranný“ val na východoněmecké straně ho nezastavily.
Před 70 lety vzniklo druhé Německo. Nechtěná NDR vydržela do roku 1990
Pohraničníci znovu zaznamenali alarm, avšak řekli si: Co by to bylo za blázna, aby utíkal k nám do NDR. A znovu zanesli do zápisu termín „falešný poplach“.
Pohraničníci znovu zaznamenali alarm, avšak řekli si: Co by to bylo za blázna, aby utíkal k nám do NDR. A znovu zanesli do zápisu termín „falešný poplach“. Joachim se ohlásil východoněmecké policii lakonicky: „Jsem zpátky.“
Dostal dva roky za mřížemi za ilegální opuštění republiky. Po roce ho propustili, ovšem s tím, že nesmí žít v rodné obci.
Po sjednocení se Joachim usadil ve Schlagsdorfu, protože ho to táhlo domů. Pokud vám náhoda vyjde vstříc, potkáte ho, jak sedí u svého piva. Nebudete-li chtít ho rozhněvat, neptejte se ho na jeho dvojnásobný útěk.