Článek
„Mně by nevadilo, že je to fyzicky těžké se o manžela starat, i když tedy nejsem žádná mladice. Jenže já si o svém stresu nemůžu s nikým promluvit, protože se za tu situaci stydím,“ říká žena, nyní z policejního hlediska vlastně recidivistka.
Do vězení se dostala poprvé v sedmdesáti. Kradla v obchodě, i když měla v peněžence slušnou hotovost. Neváhala si to zopakovat. „Konečně jsem si totiž mohla s někým trochu popovídat o svém životě,“ přiznává.
Nastoupit znovu do vězení poblíž Hirošimy brala jako jediný způsob, jak dále nést tíhu života. A určitě ne kvůli tomu, že během jejího pobytu za mřížemi přebírá péči o nemohoucího muže sociální odbor.
„Jsem tady sama sebou. A konečně jsem se mohla aspoň trochu nadechnout. Když mě pochválili, že pracuji odpovědně ve vězeňské továrně, zažila jsem takřka neznámý pocit chvály a uznání,“ vysvětluje jiná odsouzená, jež má manžela, dva syny a šest vnoučat. Nikdy se však o ni opravdově nezajímali.
Drtí je izolace, lhostejnost okolí
Údaje citované agenturou Bloomberg hovoří o tom, že každá pátá žena v japonských vězeních je seniorka – naprostá většina z nich si odpykává kratší tresty za menší přečiny, nejčastěji krádeže zboží v obchodech.
Loni zjistil průzkum tokijské radnice, že více než polovina seniorek chycených při krádeži v obchodech žije v osamocení a 40 procent z nich nemá rodinu ani další příbuzné, které by mohly navštěvovat.
| Japonští senioři za mřížemi |
|---|
| Zdravotní péče o odsouzené seniory v roce 2016 přesáhla šest miliard jenů (1,2 miliardy Kč) – od roku 2005 tak narostla o plných 80 procent. Protože každá třetí dozorkyně odejde ze svého zaměstnání nejpozději do tří let po nástupu, trpí japonská vězení jejich citelným nedostatkem. Ani státní úřady, ani soukromý sektor s dlouhodobými programy na rehabilitaci žen sužovaných popsanými těžkostmi zatím nepřišly. |
A i řadě těch, které rodiny mají, a k tomu třeba i vlastní dům, toho hodně chybí – místo, kde se cítí skutečně doma, což neznamená jen střechu nad hlavou, kde vegetují v osamění.
Po desítky let v posledním císařství světa platilo, že jak rodiny, tak obce se automaticky důsledně a obětavě staraly o starší.
„Tato tradice se bohužel postupně vytrácí. Japonští senioři, zejména ženy, se tak ocitají ve stále větší izolaci. Dopouštějí se proto přečinů s nadějí, že právě vězení jim poskytne žádoucí útočiště a cosi jako nový domov,“ řekla listu Asahi šimbun Joki Kumariová, sociální pracovnice z Ósaky.
Cílené projekty stále chybějí
V zemi vzývající pracovní výkonnost se mnozí senioři cítí být neužiteční a odkopnutí – často si na ně blízcí vzpomenou jen tehdy, potřebují-li někoho na domácí práce. Seniorky na tom nejsou dobře ani z hlediska příjmů – více než polovina žen starších 65 let žije v chudobě.
Vězení poskytuje japonským seniorům příležitost, jak uniknout dosavadnímu, odtažitému způsobu života.
| Císařství pronikavě stárne |
|---|
| V Japonsku žije v průměru nejstarší obyvatelstvo na světě |
| Přinejmenším 27 ze sta občanů země vycházejícího slunce je starší 65 let |
| Do roku 2060 jich má být 40 procent |
| V období 1980-2016 se počet osamoceně žijících seniorů zvýšil více než šestkrát |
| Teď už se blíží k šesti miliónům |
| Jen v Tokiu čeká na místo v domech pro seniory 40 tisíc žadatelů |
| V roce 2016 bylo před 15 tisíc lidí se stařeckou demencí hlášeno jako pohřešovaní |
| Zdroj: The New York Times |