Článek
Ocitneme se na planetě sami, varují nikoli v nadsázce ekologové. "Evropská unie, která vysílá své rybolovné flotily do západoafrických vod, nepřímo podněcuje nelegální lov divokých pralesních zvířat," obvinil Evropu a s ní Jižní Koreu a Japonsko šéf britské Rady ekologického výzkumu John Lawton. "Naši aktivisté odhadují, že každoročně je z pralesů západní Afriky získáno (v důsledku neúspěšného rybolovu) na milión tun masa velkých opic, antilop a dalších ohrožených druhů," dodal.
Když oceánské lodě doslova odrybňují šelfové vody, na obyvatelstvo z pobřeží s jeho bárkami už v moři nic nezbude. Potřebné proteiny proto hledá v mase velkých zvířat. Lidé z pobřeží buď přímo loví v pralese, nebo vypalují divoké porosty, aby získali pastviny pro větší stáda dobytka. Na pobřeží žije 40 procent obyvatel západoafrických zemí. Důsledkem jejich přeorientování z rybolovu na lov a dobytkářství - to však jen v malé míře - je pak devastace počtu velkých zvířat i pralesa.
EU: lovíme jen přebytky
EU se na konferenci NEPAD v nigerijské metropoli Abuja bránila, že její flotily odlovily z afrických vod za posledních pět let jen kolem tří procent celkového výlovu EU a ještě šlo o údajné "přebytky" ryb. V duchu ekonomické pomoci hodlá EU podle komisaře pro rybolov Franze Fischera od dohod o "přístupu k lovištím" přecházet k "partnerským dohodám". O udržitelnosti rybolovu se však jednání nevedou.
Lidé mají hlad
Snahy pomáhat rozvoji Afriky podle euroamerických receptů nefungují ani ve východní části kontinentu. "Pomoc" nadnárodních korporací při rozvoji vnitrozemských oblastí výstavbou přehrad a těžebního průmyslu v první fázi vždy znamená vybudování infrastruktury.
Stavební dělníci potřebují jíst a kvůli pokulhávajícímu zásobování jsou často odkázáni na to, co si uloví, tedy pralesní antilopy a velké opice. Do pralesa a málo obydlených oblastí se zařezávají nové silnice, čímž se zvyšuje nejen dostupnost oblastí, ale také divoké zvěřiny, v africké kuchyni představující tradiční lahůdku. Ačkoliv je to v mnoha zemích zakázané, luxusní restaurace a hotely ji mají vždy na jídelníčku.
Pravdivé báchorky
Kanadští oceánologové z univerzity v Halifaxu nedávno šokovali v časopisu Nature zjištěním, že z moří vymizelo 90 procent velkých ryb. Vědci tvrdí, že námořnické zkazky o patnáctimetrových žralocích a o plachetnících, propichujících několikametrovým "mečem" dna člunů, nejsou báchorky. "Obrovská ryba, kterou ulovil Hemingwayův stařec Santiago, nebyla výplodem spisovatelovy fantazie," je přesvědčen Jeremy Jackson ze Scrippsova institutu v kalifornské La Jolla. Takových rozměrů však už jedinci dnešní decimované rybí populace nemají vůbec čas dorůst.
Studie založená na stoletých záznamech rybářů ukázala nedostatečnost opatrných úvah rybného průmyslu o přechodu k udržitelnějším metodám rybolovu a k vytváření "rybích rezervací". Snížení výlovu v řádech procent a roků situaci podle ekologů nezachrání: například tuňák již u brazilských břehů vymizel. Za posledních 15 let tu japonské plovoucí konzervárny neulovily žádného, přičemž ještě za 80. léta úlovek činil 200 tisíc kusů.
S dravci mizí i ostatní druhy ryb
Nejde jen o lokální vymizení jednoho druhu - přítomnost dravců udržuje ostatní "zvěř" v dobré kondici a nutí ji k efektivnímu rozmnožování. Méně rybích dravců tedy znamená - pro někoho možná paradoxně - méně ryb. Jestliže počet dravých ryb klesl za století na polovinu až desetinu, vyžaduje jejich další přežití nejpřísnější ochranný režim - tedy i dostatek přirozené potravy. To znamená menších hejnových ryb.
Moratorium na průmyslový rybolov, samo o sobě pro rybářské velmoci sotva přijatelné, by vedlo k obnově množství i kvality ryb v mořích. Ve svých důsledcích by pak ulevilo i pralesům a velkým zvířatům. Tak komplexního a dlouhodobého myšlení však na spotřebu orientovaná společnost není schopna.
Prohráváme boj o záchranu druhů
Pro záchranu živočišných druhů dělá lidstvo jen málo, říká Peter Raven, ředitel státní Botanické zahrady v Missouri a profesor botaniky na Washingtonově univerzitě v St. Louis. "Známe sotva 15 procent existujících druhů a z nich chráníme jen zlomeček," řekl v Londýně v úvodní přednášce k nedávnému Světovému dni biodiverzity.
Za posledních 50 let přišlo lidstvo v důsledku rozvoje měst, přehnojování a vysušování o pětinu orné půdy, třetina lesních ploch byla vykácena bez vysazení náhradních porostů, planeta ztratila asi sedm procent ochranné ozónové vrstvy. Raven připomněl i známý výpočet ochranářů, že kdyby každý ze šesti miliard lidí chtěl žít na stejné úrovni, jaká je v nejvyspělejších státech, potřebovalo by lidstvo další dvě zeměkoule.