Článek
Neobjevil se v Kyjevě ani na televizní obrazovce. Poprvé ho lidé uslyšeli až několik týdnů po katastrofě.
"Bezpečný jako samovar"
"Prvních čtyřiadvacet hodin jsme nechápali, že reaktor vybuchl a že došlo k masivnímu úniku radioaktivity do ovzduší," tvrdí nyní Gorbačov v rozhovoru pro časopis Optimista, jenž citovala ruská BBC. "Pro smysluplné a obsažné oslovení národa jsem potřeboval přesné informace. Proto jsem také vyčkal skoro tři týdny, než jsem tak učinil," prohlašuje.
"Vědci nás ujišťovali, že je reaktor naprosto bezpečný. Akademik Alexandrov říkával, že ho lze postavit třeba na Rudém náměstí, že není nebezpečnější než samovar," tvrdí Gorbačov.
"Bezprostředně po havárii vedení černobylské elektrárny vydalo příkaz zalít reaktor vodou," dokládá údajné chybné zhodnocení situace.
"Netušili jsme, že vybuchl a že již není co hasit. Ve výsledku byly zatopeny prostory pod reaktorem. Vědci se pak začali obávat, že pokud by rozžhavené jaderné palivo a grafit přišly do styku s radioaktivní vodou, mohly by se vytvořit podmínky nikoliv už jen pro tepelný, ale jaderný výbuch."
Podle Gorbačova to ale Moskvu z míry nevyvedlo. "Nepanikařili jsme, protože pravděpodobnost takové exploze byla pět až deset procent," uvádí s tím, že se vodu podařilo počátkem května odčerpat.
"Aby se zabránilo nebezpečí kontaminace podzemních vod, vykopali horníci z Donbasu a Tuly pod reaktorem tunel a v podmínkách silného záření tam vybudovali dva a půl metru silné betonové podloží 30 na 30 metrů," vyjmenovává Gorbačov přijatá opatření.
Proč nebyly zrušeny prvomájové demonstrace, bývalý generální tajemník zdůvodňuje údajnou obavou z paniky. Dnes prý již připouští, že to byla chyba. "Černobyl mnou otřásl a pozměnil mé vnímání světa. V mých očích učinil studenou válku ještě archaičtější a nesmyslnou," tvrdí.
Jarošinskaja: Úřady vše tajily
Politička a filozofka Alla Jarošinskaja - v roce 1986 poslankyně, která za text "Černobyl. Přísně tajné." čerpající z dobových dokumentů získala ve Švédsku v roce 2002 alternativní Nobelovu cenu - v nové knize "Zločin bez trestu. Černobyl po dvaceti letech" hovoří o syndromu plíživé oficiální lži.
Úřady podle ní vyvinuly enormní úsilí, aby utajily veškeré informace o katastrofě a "zničily prvotní zdravotní dokumentace s pravdivě uvedenými dávkami radiace. Lékaři byli nuceni zaznamenávat snížené hodnoty a stanovovat jakoukoliv diagnózu, jen aby nebyla spojena s ozářením."
Podle ní se začaly první náznaky pravdivých údajů objevovat až několik let po havárii. Černobylské výzkumy Ústavu biofyziky ruské AV jsou prý ale dodnes tajné.