Finský expert: Kdo se věnuje ruské dezinformační scéně, čelí výhružkám

Samozřejmě, kdokoli, kdo bojuje s ruskými dezinformacemi, bude čelit výhružkám. Na finskou novinářku Jesikku Arovou útočili celé roky, mstili se jí, byla obětí kyberstalkingu, psali o ní jako o agentce NATO nebo drogové dealerce. A dělali to Finové. Byli odsouzeni, ale jí to celé roky ničilo život.

Já na tom nejsem tak špatně. Čelím žalobám od lidí, o kterých píšu. Vždy jsou tu hrozby násilím, ale v digitálním prostoru to neberu úplně vážně. Jsou to jen výhrůžky, kdybych si je bral moc vážně, ovlivnilo by to moji práci. Samozřejmě dodržuji bezpečnostní opatření, nepřijímám některá pozvání, svou knihu o ruské dezinformační scéně určitě nepojedu propagovat do Moskvy nebo do Běloruska.

Začal jsem ji zkoumat po zahájení velké ruské invaze na Ukrajinu. Studoval jsem ji už předtím, ale tehdy jsem se soustřeďoval hlavně na sociální média a jejich algoritmy. Až po invazi jsem se začal vrtat v dezinformacích.

Rychle jsem zjistil, že se v nich opakují stále stejné příběhy, stejné hovadiny, jako že protesty na Majdanu zahájila CIA a ukrajinské vedení je zkorumpované. Viděl jsem pořád totéž, tak mě napadlo vytvořit si pro sebe seznam zdrojů, kde si můžu přečíst typické lži, které Kreml šíří, a psát o lidech, kteří tyto příběhy dávají dohromady. Začal jsem s finskými propagandisty a ve Finsku to začalo být populární.

A protože jsem vždycky psal v angličtině, mělo to mezinárodní publikum. Pak mi někdo řekl, že bych měl psát o mezinárodních „hvězdách“ dezinformační scény, protože je jich spousta.

Začal jsem psát o ruských narativech jako je russkij mir - což má dva významy - ruský mír a ruský svět. O patriarchovi Kirillovi a o tom, jak Rusko používá pravoslaví ve své propagandě. A také o lidech, kteří ruské narativy šíří. Zahájil jsem spolupráci s novináři z listů Wall Street Journal, Washington Post, New York Times a Die Welt. Zaměřili jsme se na investigaci z otevřených zpravodajských zdrojů a hodně i na sociálních sítích.

Začal jsem psát o směsi hrozeb a na počátku loňského roku mi dánský nakladatel poslal vzkaz, že by byl rád, kdybych o tom napsal nebo sestavil knihu. A v září 2024 vyšla anglická verze. V Dánsku měla příznivou odezvu, a dobře se prodávala i v USA, Británii, Německu a na Ukrajině.

Vždycky jsem přemýšlel, jaký má kdo dopad, jestli je globální. Některá jména byla jasná - jako bývalá rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisselová. To je ta, na jejíž svatbě ve Štýrsku si s ní zatančil ruský prezident Vladimir Putin. V roce 2023 se přestěhovala do Petrohradu.

Ale vybral jsem i lidi, kteří nejsou tak významní, ale mají velký vliv na sociálních sítích, mají své oddané publikum. Také jsem do knihy zařadil lidi, jako je Vladislav Surkov, bývalý vlivný Putinův poradce. Považuji ho za jednu z nejvýznamnějších postav dění na počátku roku 2014. On přišel s plánem, jak postupovat na Ukrajině, navštívil Kyjev během Majdanu. Hrál klíčovou roli při vytváření lidových pseudorepublik na Donbasu. U takových lidí zkoumám jejich historii a příběhy.