Článek
Závěry nebudou v trestněprávním řízení použity také s ohledem na soudní rozhodnutí z roku 2004, kdy na popud řádu Školských či De la Sallových bratří porota rozhodla, že identitu žádného z jeho členů, ať už živého nebo zesnulého, nesmí komise prozradit. Dokument nezmiňuje ani jména obětí.
Ze zprávy vyplývá, že v institucích byly běžně terorizovány tisíce chlapců i dívek. Představitelé církve o tom věděli, stav tiše podporovali a kněze zneužívající chlapce chránili před zákonem. Ponižování, bití a dokonce znásilňování nedokázali zabránit ani vládní inspektoři, kteří běžně stížnosti obětí zametali pod stůl anebo je řešili nedůsledně.
Obětí bylo během více než šedesáti roků do počátku 90. let 35 000. Více než tisíc lidí o svém fyzickém a sexuálním zneužití vypovídalo před komisí. Podle té ve školách panovala nesmyslná a tyranská disciplína, a to nejen vůči dětem, ale někdy i zaměstnancům. Už ve 40. letech hlásili inspektoři zlomené kosti a podvyživené děti, ale žádná náprava nebyla sjednána.
Budiž odpuštěno
Zpráva navrhla 21 způsobů pokání a vyrovnání se s temnou minulostí, jako například stavbu pomníků, poradenství obětem a zlepšení nynějších mechanismů ochrany dětí.
Hlava irské katolické církve kardinál Sean Brady řekl, že je mu "nesmírně líto a hluboce se stydí, že děti v zařízeních tak strašně trpěly“. Dokumenty jsou podle něj ostudným katalogem krutosti. Hlava římských katolíků v Anglii a Walesu Vincent Nichols dodal, že viníci by se měli ze svých činů zodpovídat bez ohledu na to, jestli se staly před dávnou dobou.
Šéf organizace zastupující oběti John Walsh reagoval na závěry komise rozhněvaně. Očekával vznesení obžalob, a teď se cítí podveden. "Své rány bych nebyl otvíral, kdybych věděl, že to skončí takto,“ řekl. Nebyl sám, kdo cítil frustraci. Na středeční tiskové konferenci komise musela zasahovat policie kvůli protestům obětí, které se nesměly zúčastnit.