Článek
Právě díky Giesové se lidem na celém světě dostal do ruky Deník Anny Frankové. Zachránila jej po zatčení rodiny v roce 1944.
Giesová, která se narodila 15. února 1909, pracovala pro otce Anny Frankové Otta. O rodinu Frankových a dalších šest Židů se starala v letech 1942 až 1944, když se skrývali ve skrýši v domě v Amsterodamu, aby unikli deportaci.
"Miep je jako soumar. Skoro každý den někde sežene zeleninu a na kole ji přiváží ve velkých nákupních taškách. Je to také ona, kdo každou sobotu přinese z knihovny pět nových knížek. Toužebně vždycky na sobotu čekáme, tak jako malé děti na dárek, protože to přicházejí knihy," poznamenala Anne Franková o Giesové do svého deníku v červenci 1943.
Do deníku nenahlédla
Úkryt Frankových byl ale po 25 měsících prozrazen a rodina byla v srpnu 1944 zatčena a deportována do koncentračních táborů. Jen několik hodin po zatčení se Giesová do úkrytu vrátila a odnesla odtamtud poznámky, které si Anne dělala. Schovala je u sebe, aby je jednoho dne dívce mohla vrátit. To, co si dospívající Anne psala, si po léta nepřečetla. "Bylo to její tajemství," vysvětlovala.
Nicméně Anne zemřela v březnu 1945, krátce před svými 16. narozeninami, na tyfus v Bergen-Belsenu. Konce nacistického teroru se dožil jen její otec Otto, kterému Miepová poznámky předala a pomohla mu z nich sestavit deník. Kniha pod jménem Deník Anny Frankové, která popisuje všední dny v úkrytu, naplněné neustálým strachem z prozrazení, vyšla v roce 1947.
Deník byl přeložen do několika desítek jazyků včetně češtiny. Příběh Anny Frankové se dočkal filmového i divadelního zpracování. Giesová dostala řadu vyznamenání; mezi nimi ocenění státu Izrael či německý kříž za zásluhy.
Ještě téměř ve svých 90 letech cestovala po světě, aby vyprávěla o osudu Anny Frankové a dalších pronásledovaných Židů z Amsterodamu. Zasazovala se o zastavení popírání holokaustu a rovněž musela vyvracet obvinění, že deník je výmysl.