Článek
„Svoboda je to jediné, za co stojí žít. Když jsem vykonávala svoji práci, říkala jsem si, že na tom nesejde, když zemřu, protože v nesvobodě není důvod žít,“ vzpomínala na své aktivity během války Wakeová, jež se narodila na Novém Zélandu, ale vyrostla v Austrálii. Proti režimu německého vůdce Adolfa Hitlera se rozhodla bojovat poté, co jí jako novinářce v roce 1933 ve Vídni poskytl Hitler rozhovor.
Po obsazení Francie německou armádou v roce 1940 se Wakeová přidala k francouzskému odboji. Než začala působit jako špiónka a pracovnice britských zvláštních sil, pomohla stovkám lidí z okupované země uniknout a podílela se na sabotážích. V dubnu 1944 byla ve Francii vysazena, aby před vyloděním spojenců v Normandii dodala francouzským odbojářům zbraně.
Manžel ji na mučidlech neprozradil
Wakeová byla svého času pro gestapo nejhledanější osobou. Teprve po osvobození Francie se dozvěděla, že jejího manžela, francouzského obchodníka Henriho Fioccu, Němci mučili, aby se jí dostali na stopu. Manžel ji neprozradil a v rukou gestapa zemřel.
„Mohu říct jediné: Zabila jsem spoustu Němců a je mi jen líto, že jsem jich nezabila víc,“ prohlásila v té souvislosti Wakeová, která se stala nejzasloužilejším občanem Austrálie v druhé světové válce a jednou z nejoceňovanějších hrdinek války vůbec. Řády ji ocenili nejen ve vlasti, ale i ve Francii, Británii či USA.
Pět let po válce se vrátila do rodné země, kde se několikrát neúspěšně pokoušela kandidovat do parlamentu. V roce 1957 odjela zpět do Anglie a zde si vzala pilota královského letectva Johna Forwarda.
Její životní příběh inspiroval romanopisce Sebastiana Faulkse při psaní knihy Charlotte Grayová. Příběh byl v roce 2001 pod stejným názvem zfilmován. Hlavní roli hrála australská herečka Cate Blanchettová.