Článek
Před tím, než usedl v Elysejském paláci, působil dvakrát ve funkci francouzského premiéra v letech 1974 až 1976 a v období 1986 až 1988. Kromě toho byl také starostou Paříže.
Chirac trpěl zdravotními potížemi delší dobu, cévní příhodu utrpěl už v roce 2005, kdy byl ještě ve funkci prezidenta. V roce 2014 byl hospitalizován s obtížemi souvisejícími s dnou, v září 2016 musel opět do nemocnice kvůli plicní infekci.
Republikán Chirac byl známý například svým nesouhlasem s útokem na Irák pod vedením USA v roce 2003. Zasadil se o zkrácení prezidentského funkčního období ze sedmi let na pět. Stal se také jednou z osobností, které se zasloužily o prosazení eura.
V roce 2002 obhájil prezidentský mandát, získal ve volbách 82,2 procenta hlasů, když proti němu ve druhém kole stál kandidát krajní pravice Jean-Marie Le Pen. V průběhu jeho druhého funkčního období však jeho obliba výrazně klesla a nakonec se stal jedním z nejméně populárních francouzských prezidentů moderní historie.
V roce 2011 dostal dvouletou podmínku za zneužití veřejných prostředků, zneužití důvěry a za zneužití vlivu v souvislosti s nelegálním zaměstnáváním osob na pařížské radnici v době, kdy ji vedl jako primátor.
Ve funkci prezidenta navštívil Chirac dvakrát Českou republiku, poprvé přijel v dubnu 1997 na oficiální návštěvu, při které mu prezident Václav Havel udělil Řád Bílého lva první třídy s řádovým řetězem. Podruhé se pak v listopadu 2002 zúčastnil v Praze summitu Severoatlantické aliance, který mimo jiné rozhodl o pozvání Bulharska, Estonska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Slovenska a Slovinska do NATO.