Článek
Když vypukla v roce 1992 v Bosně válka, Divjak coby voják z povolání zběhl z Jugoslávské lidové armády (JNA), kterou tehdy již kontrovali Srbové, a stal se velitelem oficiálně multietnické Armády Bosny a Hercegoviny, kde však převládali etničtí Muslimové (dnes Bosňáci). Její jednotky čelily v bosenském hlavním městě Sarajevu po tři a půl roku obléhání ze strany bosenskosrbských ozbrojených sil. Divjak byl považován za hlavního strůjce úspěšné obrany města, kde podle odhadů během války zahynulo na 10 tisíc lidí.
Divjak tvrdíval, že se připojil k obráncům před válkou kosmopolitního Sarajeva, protože jej „pohltila idea mnohonárodnostní Bosny“. Ačkoliv se narodil jako etnický Srb, označoval se za Bosence a nechtěl přijmout identitu žádného z tří hlavních národů - Muslimů/Bosňáků, Srbů ani Chorvatů. Podobně jako on smýšlela podle sčítání lidu začátkem 90. let pouhá tři procenta obyvatel Bosny.
Za svůj postoj byl mezi srbskými nacionalisty považován za zrádce. Srbsko na něj v roce 2008 vydalo zatykač kvůli údajné úloze při krvavém přepadu kolony vojsk JNA, která se na začátku války stahovala ze Sarajeva. V roce 2010 byl zatčen ve Vídni, ale Rakousko jej odmítlo do Bělehradu vydat a po několika měsících ho propustilo na svobodu.
Po válce se Divjak věnoval filantropii a založil sdružení Vzdělání buduje Bosnu a Hercegovinu, které válečným sirotkům pomáhalo studovat a některým platilo stipendia v západoevropských zemích. Byl držitelem vysokých státních vyznamenání Bosny, Francie či Itálie.