Článek
HW a její manžel JC se vzali v roce 1984 a měli spolu čtyři děti včetně postižené dcery, která vyžadovala neustálou péči. Té se ujala HW.
Vztah obou manželů začal upadat už po narození jejich prvního dítěte a v roce 1992 se u HW objevily zdravotní problémy. O deset let později ji manžel začal fyzicky i verbálně týrat. V roce 2004 s ním přestala mít sex a o osm let později oba zažádali o rozvod. Soud ve Versailles kvůli tomu, že manželovi osm let odepírala sex, rozhodl, že za rozvod může pouze HW.
HW proti rozvodu nic nenamítala, ale věc dohnala až k Evropskému soudu pro lidská práva, protože jí vadilo, z jakého důvodu francouzský soud žádosti o rozvod vyhověl.
Sexuální skandál v německé věznici pro mladistvé. Osmnáctiletý Iráčan svedl dvě tamní pracovnice
Podle jednomyslného rozsudku ESLP rozhodnutí francouzského soudu porušilo právo ženy na úctu k jejímu soukromí a rodinnému životu, jež je součástí evropské konvence o lidských právech, píše deník The Guardian.
Štrasburský soud se svým rozsudkem vyhradil proti konceptu „manželských povinností“. „Soud došel k závěru, že už jen existence takových manželských povinností jde proti sexuální svobodě a právu na tělesnou autonomii. Manžel žadatelky mohl požádat o rozvod s nenapravitelným rozpadem manželství jako hlavním uvedeným důvodem, a ne jako alternativním důvodem, jak učinil,“ stojí ve vyjádření soudu.
Původní francouzský rozsudek jde částečně i proti současnému francouzskému zákoníku, protože v tom už se závazek k plnění „manželských povinností“ nenachází a manželé už nejsou nuceni k pohlavnímu styku.
Případ HW podporovaly dvě francouzské skupiny bojující za práva žen – Ženská nadace a Feministický kolektiv proti znásilnění. „Manželství není a nesmí být sexuální služba,“ stojí ve společném prohlášení obou skupin z roku 2021.
Francouzka s HIV podstoupila transplantaci kostní dřeně. Nyní je bez příznaků
