Článek
Evropští politici si v reakci na Farage neberou servítky. Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn označil jeho krok za "velmi zbabělý". "Najednou se politici jako Boris Johnson a Nigel Farage stahují zpátky do ulity," dodal. Předseda frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu Manfred Weber označil Farage za "posledního z řady zbabělců, kteří opouštějí chaos, za nějž jsou zodpovědní". Rezignace podle něj dokazuje Farageovu nedůvěryhodnost.
Bývalý předseda britských labouristů Ed Miliband prohlásil, že jeho odchodu z politiky nijak nelituje.
Nigel Farage na odchodu z tiskové konference, na níž oznámil rezignaci na post šéfa UKIP
Červnové referendum o vystoupení Británie z Evropské unie způsobilo na britské politické scéně zemětřesení. Po oznámení výsledků ohlásil svou rezignaci premiér David Cameron. Bývalý londýnský starosta a jeden z hlavních představitelů kampaně za odchod Spojeného království z EU Boris Johnson, kterého mnozí považovali za možného Cameronova nástupce, se minulý týden odmítl o pozici lídra Konzervativní strany ucházet.
Zadostiučinění nejšťastnějšího vítěze brexitu
Předminulý pátek byl dvaapadesátiletý předseda britské Strany pro nezávislost Spojeného království (UKIP) viditelně nejšťastnějším z politiků prosazujících brexit. A také nejúspěšnějším.
Ačkoli vedl vlastní kampaň Leave.EU, kterou mu financoval pojišťovací a diamantový magnát Arron Banks, konzervativní euroskeptici do své vlastní kampaně Vote Leave převzali většinu jeho témat, zejména odpor vůči imigraci.
Brexit tak prosadila velmi nesourodá koalice liberálních romantiků, čekajících od vystoupení z EU „restart a revitalizaci“ Británie, a xenofobních, protiimigračních a místy i nepokrytě rasistických skupin.
Nigel Farage v Evropském parlamentu v Bruselu. Za 10 let europoslancování čerpal z rozpočtu EU v přepočtu zhruba 74 miliónů korun.
Pro Farage jako politika, který se od roku 1994 celkem sedmkrát nedostal do britské Dolní sněmovny a uspěl teprve v roce 1999 v Evropském parlamentu, bylo čekání na úspěch opravdu dlouhé. Farage je ovšem typem člověka, kterého vyhodíte dveřmi a on se vrátí oknem. V roce 2010 ostatně nazval své politické memoáry Bojující býk, a před pár dny mohl konečně ohlásit v centrále Leave.EU „nové jitro“ pro Británii.
Možná v ně už ale ani sám nedoufal. Na cestě k vrcholu nicméně dokázal svým politickým vlivem kontaminovat možného budoucího premiéra Borise Johnsona, který by rád vypadal jako Churchill, i intelektuálského Michaela Govea, kdysi prominentního sloupkaře Timesů. Jak toho mohl dosáhnout člověk bez prestižního vzdělání, stabilního týmu spolupracovníků a hubeného programu, který by obsahoval něco víc než exit z EU, zůstává nerozluštěnou záhadou.
Potomek hugenotů se nedotkl hraček
Farage má v rodokmenu německého pradědečka, jeho otec Guy Oscar Justus Farage byl z rodiny francouzských hugenotů. Rodinu však opustil, když bylo Nigelovi pět, a později propadl alkoholu. Matka Barbara, od níž dodnes Nigel bydlí jen pár kroků, vzpomíná, že si syn vůbec nikdy nehrál s hračkami. Rád prý ale sportoval, ve škole měl úspěchy, nicméně odmítl jít na univerzitu. Začínal v londýnské City jako makléř na komoditní burze.
Na prahu dospělosti ho však čekaly rány osudu, které výrazně prohloubily jeho sveřepost, bojovnost i výraznou bezohlednost. Podvakrát mu totiž šlo o život: v listopadu 1985 ho opilého cestou z hospody srazilo auto, utrpěl při tom těžké zranění hlavy a nohy. Amputaci unikl jen o vlásek, musel však přetrpět 11 měsíců v sádře.
Irskou zdravotní sestřičku Gráinne Hayesovou, jež o něj pečovala, si po dvou letech vzal, má s ní dva syny. Svatba by bývala byla možná i dříve, ale na Vánoce 1986 Farageovi diagnostikovali rakovinu. Museli mu odejmout varle, nemoc se naštěstí nevrátila. Je možné, že pocit ohrožení i přestálého nebezpečí zásadně ovlivnil jeho fungování ve veřejné sféře. Když v roce 2010 spadl v ultralehkém letadle s reklamním plakátem UKIP a zakrvácený se vymotal z trosek, dělal, že je všechno naprosto OK.
Volání politiky
Začal pracovat na burze a v uvolněném, silně kuřáckém pracovním prostředí proslul politicky nekorektními hláškami. Lákala ho politika. Vstoupil do Konzervativní strany, ale když premiér John Major podepsal Maastrichtskou dohodu, znechucen odešel. V roce 1993 našel svůj celoživotní, jednoduchý a srozumitelný cíl – dostat Británii za každou cenu z Unie. Stál u zrodu Strany pro nezávislost Spojeného království (UKIP). V roce 1997 se rozvedl, o dva roky později si vzal Němku Kirsten Mehrovou, s níž má dvě dcery.
Přátele nicméně překvapil, když se v roce 1999 stal europoslancem. Často si jej dobírali, jak může pracovat tam, kde to tolik nenávidí. On odpovídal standardní frází „o potřebě rozkládat systém zevnitř“.
| V rámci europoslancování čerpal dva milióny liber náhrad a výloh |
|---|
| Nigel Farage se narodil v roce 1964 ve Farnborough v hrabství Kent |
| Absolvoval střední školu v Dulwichi v jižním Londýně |
| Na univerzitu nešel, pracoval jako burzovní makléř |
| V jednadvaceti onemocněl rakovinou |
| Dvakrát ženatý, čtyři děti |
| Na protest proti Maastrichtské dohodě zakládá 1993 UKIP |
| Europoslanec v roce 1999 |
| Od roku 2010 šéf UKIP |
| Za 10 let europoslancování čerpal dva milióny liber (před nynějším pádem měny 74 miliónů korun) v rámci výloh a náhrad |
| 4. 7. 2016 rezignuje na post šéfa UKIP poté, co se jemu a dalším zastáncům odchodu Británie z EU podařilo prosadit brexit v referendu |
Osamělý šedý vlk
Podle jeho někdejšího přítele a euroskeptika Richarda Northa se za Farageovou žoviální maskou skrývá silný komplex méněcennosti a sklon využívat lidi. „Navenek je přátelský, veselý a upovídaný, ale není schopen osobních vztahů. Lidi využije – a odhodí. Požírá je,“ říká North, jejž také Farage ze strany vyhodil. I jiní se však shodují, že je Farage na cestě na vrchol podrazil. Zradil už tolik spolupracovníků, že dnes zůstává osamělým bojovníkem.
„Útočí na mě, zastrašují mě a démonizují, ale já se nevzdávám. Nikdy. Na obyčejné lidi si mocní troufají,“ říká a těmi „obyčejnými lidmi“ myslí samozřejmě jen a jen sebe. Včera jej vypískali v europarlamentu, kde urážel europoslance tvrzením, že ani jeden z nich nikdy nepracoval.
Nigel Farage s příznivci slaví poté, co Britové v referendu hlasovali pro brexit
Miluje kriket a seriál Dad´s Army, což je sitkom o domobraně z 2. světové války. Největším koníčkem je však pro něj objíždění bojišť první světové války ve Flandrech a Francii. Vyráží tam s partou, která si říká Farageova chátra, a návštěvu hřbitovů vždy pořádně zapijí. V jedné hospodě u Yprů prý kdysi ve tři ráno „vytáhli“ všechny sudy. Když padali do postelí, Farage se jim posmíval, že nic nevydrží.