Žantovský: Trump si podepsal ortel, demokracie je křehká i v Americe

Ne, nečekal jsem, stejně jako většina lidí, že může dojít k tak vyhrocené situaci v americkém Kongresu. Je to vážné varování, jak i v tak pevné demokracii, jakou Spojené státy jsou, je demokracie křehká.

Samozřejmě, že to tak působí. Bývalý prezident George W. Bush zase přirovnal situaci k něčemu, co se může dít jen v „banánových republikách“.

Myslím, že to hlubší varování je, že demokracie je křehká i v zemích, které považují demokracii za samozřejmou. A i když ve vyspělých demokraciích v poslední době k ničemu podobnému jako ve středu v americkém Kongresu nedošlo, tak když se podíváme na demonstrace, pokusy o vyhlášení nezávislosti a tak dále, které se odehrály i ve vyspělých demokratických zemích, tak je to pro nás poučení, abychom to varování brali vážně a nepovyšovali se nad takovou situací jako nad něčím, co se nám nikdy stát nemůže.

Ten podíl je nepopiratelný a jeho zodpovědnost je nepopiratelná. Přinejmenším od voleb, ale i předtím svou rétorikou a nesnášenlivostí, povýšeností nad demokratické principy, které řídí každou demokratickou společnost, přispíval k polarizaci a nesnášenlivosti.

Tím, že odmítl uznat výsledek voleb až do poslední chvíle, své příznivce jen dále povzbuzoval k projevům nesnášenlivosti a společnost rozeštvával. Slušelo by se asi dodat, že to se dělo na pozadí celkově rozbouřené situace ve Spojených státech, dlouhodobé polarizace, loňských bouří kolem otázek sociální a rasové spravedlnosti a i celkové frustrace společnosti z koronavirové krize, která bohužel není omezená jen na Spojené státy.

Měl by si moct říkat, co chce, ale ne proto, že je to prezident Spojených států, nýbrž proto, že to je občan Spojených států. Je to občan demokratické země, která mu zaručuje základní práva včetně svobody projevu podle prvního dodatku americké ústavy, a to se týká Trumpa jako každého jiného Američana.

Osobně se nedomnívám, že pokusy sociálních sítí nebo některých médií a politických skupin omezovat škodlivost některých výroků tím, že je potlačíme nebo zakážeme, může vést k žádoucímu výsledku.

Já se domnívám, že to není správný krok.

Tam se jedná o otázku individuální zodpovědnosti. Pokud někdo vyzýval přímo k násilí nebo porušování zákonů a ústavy, tak je samozřejmě trestně zodpovědný, a i když američtí kongresmani požívají určitých výsad imunity, tak je lze volat za těchto okolností k zodpovědnosti.

Na druhé straně nelze volat k zodpovědnosti člena Kongresu za výroky, které padnou v rámci zasedání toho parlamentního tělesa. To je výsada a imunita, která se považuje za nedotknutelnou a asi i z dobrých důvodů. Jinak by se členové parlamentu vystavovali pronásledování a trestnímu stíhání, což by omezovalo jejich demokratická práva.

Jsou to výroky, které jsou na hranici toho, co je přípustné. Výzvu k bitvě nebo boji, (angl. termín trial by combat neboli starověký a středověký způsob soudního dokazování, při kterém se pravda určovala soubojem znesvářených stran, pozn. red.), to už je trošku něco jiného a jak jste správně podotkl, Giuliani není v tomto ohledu chráněn jinak než jako jakýkoli jiný americký občan.

Tam nevylučuji, že k pokusu o jeho trestní stíhání dojít může.

No to je na knihu. Pokud jde o ústavní žalobu samotnou, tak ta není realistická v této chvíli, když zbývá do konce toho mandátu třináct dní. To je několikaměsíční proces, a i kdyby se uskutečnil, tak nemůže být jiný než čistě symbolický.

Pokud se týká dodatku 25 americké ústavy, ten stanovuje ve svém čtvrtém odstavci, že prezident může být odvolán, pokud viceprezident a většina ministrů pošlou úřadujícím předsedům Senátu a Sněmovny reprezentantů písemné prohlášení, že prezident není schopen vykonávat svou funkci. To „není schopen“ je tu klíčové, anglické slovo „unable“ je dokonce „není mocen“.

Je zřejmé, že se tím má na mysli zdravotní neschopnost, nebo zdravotní nezpůsobilost vykonávat svojí funkci i třeba z důvodu psychické nezpůsobilosti.

Vzhledem k těm textovým a právním nejasnostem by se tím otevřelo takové hnízdo zmijí a vedlo by to k takové ústavní nejistotě a krizi, že myslím, že ti, co to dnes navrhují, by si to možná měli ještě rozmyslet.

Je to nebezpečně zjednodušené, ale řeknu to takhle: V psychologii nebo psychopatologii rozlišujeme mezi psychopatiemi a psychózami. Psychózy a neurózy jsou duševní onemocnění, které se v čase nějak vyvíjejí, a když je člověk vážně nemocný, tak skutečně není schopný dělat spoustu věcí včetně takto vysoké politické funkce.

Psychopatie je něco jiného. To je typ osobnosti, kdy člověk takový prostě je, bude takový, nevyvíjí se to v čase a nic s ním neuděláte. A takového člověka si občané Spojených států v roce 2016 zvolili a on se tak soustavně chová. Jinými slovy je to velmi zvláštní typ člověka, a jak se ukázalo, tak člověka, který je v některých situacích nebezpečím pro demokracii. Ale není duševně nemocný.

Když dovolíte, nejprve bych upřesnil svoji pozici. Já jsem vždycky byl a vždycky jsem se považoval za liberálního konzervativce. To znamená konzervativec, který je pevně přesvědčen o liberálních svobodách a jejich důležitosti. To je proti takovým těm hodně radikálním konzervativcům trochu rozdíl.

Co se týče Republikánské strany, myslím si, že situaci pro ni Trump zjednodušil. Tímhle nad sebou podle mého názoru podepsal ortel a ta strana, pokud chce přežít, tak nemá jinou možnost než se ho zbavit, a taky se ho zbaví. Bude se znovu seskupovat kolem nějakého nového lídra nebo skupiny lídrů.

To, jak v posledních hodinách vystupují přední republikáni jako vůdce republikánské skupiny v Senátu Mitch McConnell nebo viceprezident Mike Pence, ukazuje, že se chtějí už viditelně distancovat od Trumpa a chtějí otevřít cestu k nějakému novému seskupení Republikánské strany.

To je možná trochu optimistická předpověď, protože toho Trump nenechá. On nemá jinou možnost než být za toho vyvržence a desperada, což je role, která má v americké mytologii svoje místo. To je to jediné místo, které mu zbývá.