Článek
Scénář je vždy podobný. Člun se zhruba padesátkou lidí se přibližuje ke břehu a už zdálky je slyšet radostné výskání. Běženci i přes vyčerpání po riskantní plavbě nedočkavě vstupují do vody a spěchají na břeh, aby se ujistili, že už je to skutečně za nimi. Pláčou štěstím, plácají se po ramenech, blahopřejí si navzájem a demonstrativně házejí kameny směrem k turecké straně, jako by chtěli kamenovat ty, kteří jim po cestě způsobovali utrpení.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
V emotivně vypjaté chvíli si zřejmě jen málokdo uvědomuje, že i přesto, že místo zbraní je tu vítají usměvaví dobrovolníci s jídlem a pitím, to budou mít k otevřené náruči daleko.
Jak se dá dokázat, že nejsem terorista?
Syřan Ahmad sloužil v armádě režimu prezidenta Bašára Asada, ale protože podle svých slov nesouhlasil s úkoly, které dostával, dezertoval. Dostal dva roky vězení. Peníze na útěk ze Sýrie dostal od svého bratra, který žije ve Spojených arabských emirátech. Kvůli své armádní i vězeňské minulosti za ním nemohl. Tureckým pašerákům zaplatil tisíc dolarů (asi 25 000 korun). Na Lesbos připlul v úterý a přes počáteční nedůvěru nakonec Novinkám prozradil, že jeho snem je jít do Německa a studovat. Cokoliv, jen aby byl vzdělanější.
Na otázku, proč lidé prchající před válkou míří do Evropy, když například v Turecku válka není, odpověděl: „Chci do Evropy, protože v ostatních zemích nemáme příležitost žít normálně. V jiných arabských zemích, v Turecku nebo v zemích Zálivu se k nám jako k Syřanům nechovají dobře, proto chceme někam, kde se k nám budou chovat jako k lidem.“
Když se ho ptáme, zda je připraven na to, že Evropané ho nemusí přijmout s otevřenou náručí, protože ho mohou považovat za potenciálního teroristu, zvlášť po tom, co stalo minulý týden v Paříži, udiveně odpoví: „A jak se taková věc dá dokázat?“
Izraelský lékař: Tahle brána se zavře a přijde větší válka
„Není možné je všechny přijmout. Nakonec se i tahle brána zavře a ten proud lidí se obrátí zpátky. A pak bude ve válce celý Blízký východ, nejen Sýrie, ale i Turecko, Jordánsko, Irák, Libanon, Saúdská Arábie a nakonec i Izrael, který to zatím jen pozoruje. Každý bude bojovat s každým o holé přežití,“ domnívá se lékař Usáma Šnifi, izraelský Arab, který patří k izraelskému humanitárnímu týmu IsraAID, jenž na ostrově poskytuje uprchlíkům základní zdravotní péči.
„U nás v Aténách je jich plno, žiju ve čtvrti, kde jich je víc než Řeků. A někdy se v noci fakt bojím, i když oni mívají konflikty výhradně mezi sebou,“ řekla Novinkám mladá dobrovolnice z organizace Lifeguard Hellas.
Její členové nepřetržitě pomáhají uprchlíkům, kteří nemají žádné zkušenosti s řízením člunu, v pořádku dorazit ke břehu. „Jistě, je to velký problém. Ale to je máme nechat umřít? To tedy ne, jsme přece lidé,“ dodává Řekyně.