Hlavní obsah

Za krizi může euro, řešme jeho zrušení, provokuje Financial Times

Novinky, ČTK, BBC, aš, pit

Itálie je další zemí, která se po Řecku dostává do vážných ekonomických problémů souvisejících s dluhovou krizí. Premiér Silvio Berlusconi čelí výzvám, aby podal demisi, protože nedokázal prosadit potřebné ekonomické reformy a země se tak zadlužovala. Komentátor britského listu Financial Times Gideon Rachman z problémů ale obvinil samotné euro.

Článek

Rachman tvrdí, že euro přispělo k vytvoření krize předně tím, že způsobilo prudký pokles úrokových sazeb v jižní Evropě, což povzbudilo země jako Řecko a Itálii k dalšímu silnému zadlužování. Tyto země tradičně řešily zadluženost inflací a devalvací, což jim ale euro neumožňuje.

Země eurozóny jsou ale tlačeny k nízké inflaci a nízkému zadlužování, což podle Rachmana nutí tyto státy, aby uskutečnily "vnitřní devalvaci" s propadem mezd a masovou nezaměstnaností.

Nyní si Itálie musí půjčovat velmi draze, výnosy italských desetiletých dluhopisů ve středu vystoupily už na sedm procent, což je nejvíce u státních dluhopisů v eurech. [celá zpráva]

Berlusconi podle středečního vyjádření pro deník La Stampa podá demisi, až parlament přijme zákony v rámci finanční reformy.  [celá zpráva]

Trhy si všimly, že Řecko je sice extrémní případ, ale není nijak unikátní, a že právě Itálie má řadu charakteristik společných s Řeckem. Zřetelně je zranitelné Španělsko a obávat se začíná i Francie, konstatuje Rachman.

Idea eura byla mylná

Podle Rachmana, který dosud vždy euro obhajoval, se po zhruba desetiletí existence společné měny ukázalo, že "měnová unie sjednocující rozdílné země s rozdílnou mírou ekonomického rozvoje a velmi rozdílnými politickými kulturami, je vnitřně vadná".

Zatímco u Řecka bylo možné hovořit o nákladné záchraně, už v pondělí rakouská ministryně financí řekla, že Itálie je příliš velká na to, aby zbankrotovala: „Itálie ví, že vzhledem k velikosti země nemůže počítat s pomocí zvenčí.“

Rachman vidí jako řešení ústup od společné měny. Komentátor však připomíná, že euro nemá být cílem, nýbrž nástrojem na podporu hospodářské prosperity a politické harmonie v Evropě. "S přibývajícími doklady toho, že funguje přesně naopak, je načase přemýšlet ne o tom, jak euro zachránit, ale jak jej zrušit, nebo přinejmenším umožnit odchod nejslabších členů," píše Rachman.

Obtížné zařazení zpátečky

Připouští, že pro evropské lídry je však kvůli hrdosti, strachu, ideologii a osobnímu přežití mimořádně těžké přiznat si, že euro je podstatnou součástí celého problému. Hledají tak podle komentátora pro krizi jakákoli jiná vysvětlení. Od nedodržování pravidel členskými zeměmi a nedostatečnou politickou strukturu přes iracionalitu trhů a slabé nástroje obrany typu "eurovalu" po nespokojenost obyvatelstva.

Tváří v tvář rostoucím problémům už zastáncům politiky "zachránit euro, ať to stojí, co chce" zbyla k obhajobě stále nevěrohodnější řešení, píše komentátor. Sotva věrohodné je jak částečné oddlužení Řecka, tak schopnost Itálie přesvědčit trhy o svém fiskálním zdraví nebo neomezené nákupy státních dluhopisů Evropskou centrální bankou.

Rozpad eurozóny považuje za obtížný a nebezpečný, ale i bez eura podle něj mohou přežít základní vymoženosti evropské integrace jako jednotný trh, cestování bez hranic nebo spolupráce v zahraniční politice.

Výběr článků

Načítám