Hlavní obsah

Winton Train přispěl k zázraku. Hanna a Lisa se po 70 letech našly

Právo, Kateřina Farná (Kolín nad Rýnem)

Během středeční snídaně cestou vlakem do Londýna, někdy mezi tvarohovým koláčkem a čajem, se Hanně Slome-Cohain (84) z New Yorku změnil život. Po sedmdesáti letech našla tu, kterou celou věčnost hledala - tříleté děvčátko, s nímž si hrála a o něž se jako třináctiletá starala, když před nacistickými hrůzami prchala s ostatními židovskými dětmi jedním z Wintonových vlaků.

Článek

Dnes je té holčičce čtyřiasedmdesát let, žije v Anglii a jmenuje se Lisa Midwinter Dasch (74). Takové setkání nikdo po těch letech už nečekal.

„Seděly jsme včera vedle sebe a já vyprávím své zkušenosti, jak pořád pátrám po jedné holčičce. Žena vedle mě povídá, že je také zachráněné dítě a že cestovala 11. května. Byla jsem konsternovaná. To musí být ona. Byly jí tehdy tři, byla jediná takhle malinká. Je to naprosto neuvěřitelné,“ říká Hanna. Sen se tak pro ni stal skutečností.

„Pamatuji si, jak jsem nasedla do vlaku a jedna maminka mi strčila do klína holčičku. Ani nebrečela. Starala jsem se o ni, hrály jsme si na 'takhle jedou páni'. Ta cesta mi s ní ubíhala mnohem snáz,“ vzpomíná Hanna a vyhrknou jí slzy.

Po válce Lisu až do středy hledala. Přemýšlela, jak se jí daří, jestli se opět setkala s maminkou. Hanna to štěstí totiž neměla...

Lisa si na tehdejší cestu příliš nepamatuje. „Vybavuji si jen odjezd z Prahy, tu obrovsky dlouhou lokomotivu a to, jak dospělí brečeli. Nemohla jsem tomu uvěřit, že jsme se setkaly. Evidentně mě celou tu dobu hledala,“ zakončuje náš rozhovor a Hannu obejme.

Související témata:

Výběr článků

Načítám