Článek
Památník začíná vznikat v Berlíně po dlouholetých bouřlivých debatách. Trvalá expozice a dokumentační a informační středisko má připomínat osudy těch, kdo museli nuceně opustit domovy včetně Němců odsunutých po válce z českého území. Centrum má přispět k pochopení útěku a vysídlování v historických souvislostech, řekla německá kancléřka Angela Merkelová při slavnostním zahájení jeho výstavby.
Pro pamětní centrum vysídlování nechává nadace Útěk, vyhnání, usmíření - zastřešovaná Německým historickým muzeem, tedy nepřímo vládními orgány - nově upravit objekt Deutschlandhaus naproti Anhaltskému nádraží, nedaleko Postupimského náměstí v Berlíně. Přestavba za 33 miliónů eur (zhruba 846 miliónů korun) má být hotova do roku 2016. Na ploše asi 3000 metrů čtverečních mají podle projektu rakouských architektů vzniknout výstavní místnosti, knihovna i "místnost ticha".
Trnitá cesta přes vlastní stín
Ministr kultury Bernd Neumann při zahájení výstavby hovořil o "těžké a trnité" cestě k prosazení projektu. Někteří museli překročit vlastní stín, řekla také Merkelová na adresu přítomné předsedkyně německého Svazu vyhnanců (BdV) Eriky Steinbachové.
Právě BdV v čele se Steinbachovou stál před více než desetiletím na počátku dlouhé cesty k památníku vysídlenců, když přišel s plánem na vybudování vlastního centra proti vyháněním.
Tato iniciativa ale vyvolala ostré reakce, protože podle představ BdV mělo centrum připomínat především osudy Němců, kteří museli od posledních měsíců války do 50. let utéci z Polska, Ruska, Československa a pobaltských států na západ, nebo byli ze své tehdejší domoviny vysídleni.
V Polsku a České republice vzbudil tento záměr pobouření. Politici i intelektuálové v něm viděli pokus představit Němce jako oběti války a poukazovali na skutečnost, že jejich vysídlení předcházelo dobyvatelské tažení wehrmachtu ve velké části Evropy a deportace Židů, Poláků a Rusů do koncentračních táborů i vykořisťování porobených národů nasazování na nucené práce. V centru kritiky byla právě Steinbachová.
Po dlouhých tahanicích se vládní koalice v Německu v roce 2008 dohodla na ustavení nadace, v jejímž rámci měli zástupci parlamentu, vlády církví a vědy vypracovat koncepci dokumentačního střediska vyhánění. Členkou rady nadace měla být původně i Steinbachová, na protest proti tomu ale čeští a polští historici vystoupili ze skupiny poradců. Steinbachová se nakonec svého místa v radě vzdala a počet členů BdV v grémiu byl snížen.