Výdaje na obranu v Evropě pořád nestačí na požadavky v době války

Analýza firmy McKinsey ukázala, že v posledních deseti letech rostly evropské výdaje na obranu čtyřprocentním tempem, v příštích letech by mohly růst ročně o šest procent.

Defense One ale upozorňuje, že při tomto tempu bude ještě několik let trvat, než řada zemí NATO splní závazek dávat na obranu dvě procenta HDP.

Zpráva však také zmiňuje, že některé evropské země už výrazně zvýšily výdaje na obranu, přičemž v tom vede Polsko, které vydává na obranu čtyři procenta HDP. I Německo loni vytvořilo speciální fond o objemu 100 miliard eur na obranu, který má pomoci obnovit německé ozbrojené síly a měl by napomoci Německu plnit závazek vydávat na obranu dvě procenta HDP, uvedla agentura Reuters.

Christian Rodriguez ze společnosti McKinsey ale upozorňuje, že ne vždy podobné závazky přinesou reálné výsledky. „Jednou věcí je učinit politické prohlášení o zvýšení financování a druhou, že se adekvátně využije a dostane do průmyslu.“

Problémem je zvyšování průmyslových kapacit, což se ukazuje u velkorážové dělostřelecké munice, která se využívá v objemu nevídaném od druhé světové války. Podle listopadového vyjádření představitele amerického ministerstva obrany vypálilo Rusko asi 20 000 dělostřeleckých granátů za den, tedy 600 000 měsíčně, a Ukrajina mezi 4000 až 7000 (tedy 120 000 až 210 000 měsíčně).

Loňský nepoměr má od letoška odstraňovat použití kazetové munice na ukrajinské straně. Výrobní kapacity na Západě nejsou schopné potřeby Ukrajiny pokrýt. Americké továrny jsou schopné vyrobit měsíčně 24 000 kusů nejpoužívanější munice ráže 155 mm a země EU 25 000.

Problémem je i přístup vlád, které se domnívají, že náklady na rozšíření výroby by měly nést podniky, ty však před vydáním miliard eur chtějí mít jistotu, že zvýšená produkce bude odebrána, zmínil David Chinn ze stejné poradenské firmy: „Svět se změnil za posledních 18 měsíců, kdo může říci, jak rychle se to může změnit znovu?“

EU sice přijala estonský návrh podpořit výrobu velkorážové munice dvěma miliardami eur, to však podle stálého tajemníka estonského ministerstva obrany Kustiho Salma přinese výsledky až v příštím roce. Salm navíc podotkl, že výroba je drahá, kus podle něj přijde na 5000 až 6000 eur, i když jinde se uvádějí ceny poloviční. I tak jsou ale vyšší než ceny v Rusku, kde činí 600 eur. Rusko totiž používá munici starší koncepce s nábojnicemi.

Zbrojovka BAE sice avizuje novou generaci této munice NGAA, kde by cena měla být proti stávající poloviční až čtvrtinová, ta však má být poprvé představena až na konci tohoto roku, uvedl edrmagazine.

Rodriguez dodal, že pro výrobu moderních zbraní jsou navíc potřeba kvalifikovaní dělníci, kteří chybějí.

Zpráva současně upozorňuje, že více než 60 procent evropských zbraní používá jen jedna země. To zvyšuje náklady na údržbu a komplikuje logistiku i interoperabilitu. Nezdá se však, že by se to změnilo. Evropská výrobní základna není dostačující a evropské zbraně jsou navíc drahé, takže se evropské země obracejí k mimoevropským dodavatelům z Izraele a Jižní Koreje, kde například Polsko nakupuje stovky tanků a houfnic.

Z analýzy plyne, že kdyby se udržely rozpočty z dob studené války, vydaly by evropské státy mezi lety 1992 až 2022 na obranu dalších 8,6 bilionu.

Pokles výdajů na obranu vedl mimo jiné k tomu, že počet hlavních bojových tanků v zemích EU za tuto dobu poklesl o 80 procent.