Článek
„Proč vlastně? Proč, milé Braniborky a Braniboři, volíte AfD?“ Tímto přímočarým dotazem končí Woidke na počátku srpna proslov na předvolebním mítinku v Herbergu na jihu Braniborska zhruba 130 kilometrů od Berlína.
V očích braniborského ministerského předsedy zůstává AfD „pravicově populistickou stranou, částečně pravicově extremistickou“. „V naší zemi pro takové není místo,“ přesvědčuje přibližně stovku příchozích.
Woidke v tomto případě vkročil do jámy lvové. V květnových eurovolbách tu AfD s 25 procenty triumfovala, zatímco jeho SPD se krčila se 16 procenty až na třetí příčce. Město chřadne – mladí mu dávají vale, vysoká nezaměstnanost tady zdomácněla, perspektivy se rozmlžily. Se sliby tudíž nakládá střídmě, protože v Herbergu platí, že méně je více.
Ležící Eiffelovka
To v Lichterfelde je to úplně o něčem jiném. Místní atrakci, v roce 1992 vyřazenému obřímu korečkovému rypadlu F60, se přezdívá Ležící Eiffelovka, protože kdyby se postavilo, s 502 metry by o třetinu převýšilo symbol Paříže. Ročně přiláká sto tisíc návštěvníků, okolní mrtvé lužické hnědouhelné sloje se mění na jezera vyhledávaná turisty i milovníky koncertů, festivalů či plachtění a on-line bruslí.
Braniborský premiér Dietmar Woidke (SPD) během kampaně
„Ukázaná platí,“ nepochybuje premiér, který zamýšlí 17 miliard eur (440 mld. korun) kompenzace od spolkové vlády za útlum těžby vložit především do start-upů a nových pracovních příležitostí. Vyrůstal totiž v Lužici, poblíž uhelné elektrárny Jänschwalde. Počátkem devadesátých let tady nezaměstnanost překračovala i 35 procent. „Už bych to nechtěl nikdy zažít,“ odhání od sebe vzpomínky.
Párky pro každého
Woidke hraje vabank, vsadil vše na jednu kartu, když souboj s Alternativou pojal jako zápas dobra se zlem. Kretschmer naopak chce přivést zpět pod křídla CDU ztracené dcery a syny, tedy voliče, kteří přeběhli k AfD.
A tak předminulé úterý postával na pěší zóně ve Zwickau poblíž českých hranic a povzbuzoval poněkud skeptické, stranou hledící chodce, aby se u něho zastavili na kus řeči. Šedovlasý, hřmotný muž v tričku a džínsech si dodal odvahy a chraptivým hlasem křikl směrem k premiérovi: „Tvoje Merkelová sem natahala všechny ty cizince. A ta péče! Po anšlusu, podle tebe sjednocení, nám nevěnovala ani desetinu zájmu. Všude jsme slyšeli, že buď uspějeme na trhu práce, anebo sbohem!“
Kretschmera to nezaskočilo, protože takovým výtkám čelí takřka všude. Vykročil směrem ke hromotlukovi a neuhnul pohledem. „Můžeme se v pohodě vybavovat o paní Merkelové, ale teď jde hlavně o Sasko, o nás, o vás a vaše sousedy. Jaký je váš problém? Co můžeme udělat lépe?“ stáčel řeč jinam. Vzápětí slíbil tisíc nových
policistů, plošný vysokorychlostní internet, více venkovských lékařů, modernější a všestrannější vzdělávání, nové cyklostezky.
A dál neúnavně křižoval Sasko, řečnil, žertoval, rozdával pivo a griloval párky pro každého, kdo se jen přiblížil.
Sílí obavy z domina
V neděli půjde o mnohem víc než jen o podobu dvou zemských vlád – jde o budoucnost německého stranického systému. „Třicet let po pádu Berlínské zdi chtějí mnozí voliči v nových spolkových zemích naprosto zjevně za plentou účtovat,“ předvídá týdeník Focus.
Poprvé v zemských volbách ve Spolkové republice se vyhlídky AfD, establishmentem vytrvale a kontraproduktivně nálepkované jako pronacistické, na vítězství v jedné ze zemí zdají oprávněné. Nejen to, neúspěchy tradičních stran, a to zejména SPD, by mohly spustit dominový efekt vrcholící jejím odchodem z berlínského kabinetu.
