Článek
Když prošel kontrolním stanovištěm samozvané Luhanské národní republiky z Luhansku na severovýchod, varovali ho, aby si dával pozor, že ukrajinské síly jsou napružené.
Jak se vzdaloval od města, provoz na silnici slábl. V městečku Makarove byly jasně patrné stopy tvrdých bojů. Benzínová pumpa byla zničená a další budovy vážně poškozené střelbou a minometnými granáty. Silnice byla plná kráterů.
Roza Gerasimenková si prohlíží škody na svém domě ve Slavjansku zničeném palbou uktrajinských sil.
Za městem byla silnice zablokovaná. Ukrajinská armáda tam navezla kusy betonových panelů. Za zátarasem stály obrněné transportéry.
Paralelně se silnicí vede podle líčení reportéra prašná cesta a u ní jsou dva zcela zničené domky. Poslední střety byly tvrdé, uvedl jeden z obyvatel: „Probíhaly od pátku. Předtím tam byly přestřelky, ale nic v takovém rozsahu. Můžete vidět škody, velké díry v domech.“
Zničená čerpací stanice ve Slavjansku
Ukrajinské síly se totiž pokoušely během bojů u městečka a nedalekého Metalistu zablokovat cesty separatistů z Ruska.
Reportér se ale potýkal s problémy i během návratu do Luhansku. Separatisté mezitím odpálili most vedoucí nad silnicí, aby zabránili vládním silám v případném dalším postupu.
Následky ostřelování Slavjansku
Sandford upozorňuje, že bez vody a proudu jsou mnohá města v oblasti, nejen obklíčený Slavjansk. Na mnoha místech chybí i některé potraviny.
Separatista s raketovým granátometem na střeše domu na předměstí Luhansku
Obyvatelka Slavjansku, 47letá Aljona Stastinová před boji nakonec utekla do Doněcku. Mnozí to však neudělali. „Nefungují jim tam telefony, nemají tam vodu ani elektřinu a v obchodě je jedině majonéza. Měli by odejít. Lidi by tam neměli umírat. Ale oni říkají, že odejít nechtějí.“
O velké humanitární krizi se podle slov reportéra zatím nemůže hovořit, ale mnohé oblasti k ní mají velmi blízko.