Vražda malé Loly obnažila bezzubost francouzského státu

Jako příčinu smrti patologové stanovili zadušení zapříčiněné škrcením a nakonec možná i proříznutí hrdla, což policie kvůli vyšetřování neupřesnila.

Záznamy z pouličních kamer spolu s výpověďmi svědků naznačují, že hlavní podezřelá, 24letá Alžířanka Dahbia B., trpěla psychickými poruchami. Například jeden místní občan pro server BFM TV uvedl, že se chovala nepříčetně: „Chodila s tím kufrem, dokonce ho nechala před kavárnou, šla si přes ulici do pekařství koupit rohlík a vrátila se, jako by se nic nestalo.“

Alžířance propadlo studentské vízum a úřady ji už v srpnu vyzvaly, aby Francii do 30 dní opustila. Tím to ale skončilo – státní aparát nejenže nedohlédl, aby se tak stalo, ale ani se o to nepokoušel. Kdyby se stal opak, Lola by žila.

Po brutální vraždě vypukla panika, kdy rodiče odmítali pouštět své děti ven samotné. Mnozí z nich okamžitě začali připomínat dřívější neobjasněné únosy dětí nebo neblaze proslulé případy znásilnění a přepadení s fatálními následky ze strany imigrantů. Obavy Francouzů nelze bagatelizovat, neboť delikvence přistěhovalců, kteří se odmítají přizpůsobovat většinové společnosti, se zvyšuje.

Podle statistik se poměr cizinců z celkového počtu zatčených za trestnou činnost ve velkých francouzských městech blíží padesáti procentům (v Marseille činí dokonce 55 procent) a opatření vlády se jeví jako bezzubá. Zejména krajní pravice a levice vyčítají vládě neschopnost nebo nezájem problémy řešit. „Příliš mnoho trestných činů spáchali nelegální imigranti, které jste nechtěli nebo nezvládli vrátit domů,“ obvinila vládu Marine Le Penová, šéfka opozičního Národního sdružení.

Vláda se ocitla v pasti kvůli usmiřovací politice vůči některým bývalým koloniím. Právě při návštěvě Alžírska na přelomu srpna a září, která sice přinesla Francii příslib zvýšených dodávek plynu, musel prezident Emmanuel Macron reagovat na připomínky, že jeho země nevychází dostatečně vstříc Alžířanům, pokud jde o vydávání víz. Paříž totiž, rozzlobená ne­ochotou Alžíru přijímat své občany vyhoštěné z Francie, se na podzim roku 2021 rozhodla snížit počet víz udělených Alžířanům na polovinu.

To, že Macron neměl jednoduchou pozici, dokládá mimo jiné fakt, že Alžírsko, frankofonní mocnost, vypuzuje francouzštinu ze škol. Loni v červnu padlo rozhodnutí, že druhým národním jazykem se stane angličtina. Deník Le Monde nad tím vyjádřil údiv: „Francouzština je prohlášena za cizí jazyk, který je odmítán, i když jím mluví miliony lidí!“ A ke skutečnosti, že Macronův projev v televizi doprovázely titulky v angličtině a arabštině, podotkl: „Jedná se o hrubou netaktnost, když vítají francouzského prezidenta.“

Na neméně zapeklitou situaci však musí Paříž reagovat i v rámci EU. Evropský soud pro lidská práva nařídil francouzské justici znovu prozkoumat „svévolné postupy“ při vyřizování žádostí vdov po „mučednících“ Islámského státu, které se chtějí i se svými dětmi vrátit ze Sýrie.

Přitom 90 procent Francouzů se v průzkumech z roku 2019 vyjádřilo proti návratu lidí, kteří dobrovolně odcházeli, aby vedli džihád a podněcovali nejkrutější teroristické útoky.

(Autor je historik.)