Vidina postupu do Afriky je po remíze na Slovensku pro český tým dál hodně mlhavá

I bod z Bratislavy je ale cenný, neboť se zrodil po dramatu, v němž české mužstvo dvakrát prohrávalo, ale v závěru proti soupeři dohrávajícímu poslední čtvrthodině jen v deseti bez vyloučeného Hamšíka nerozhodný výsledek přece jen zachránilo.

Už tahy obou trenérů přinesly překapení - domácí kouč Vladimír Weiss postavil do základní sestavy namísto Jendriška svého syna, Hašek neposadil Rosického ani na lavičku mezi náhradníky, zato stoperskou dvojici stvořil ze Sivoka a Kadlece, kteří spolu v nároďáku odehráli pouhých 45 minut. A tím taktické tahy nekončily, neboť třeba ani na Baroše se nedostalo a zůstal v roli žolíka. Zato Hübschmana a Štajnera zařadil okamžitě svých jedenáct vyvolených.

Dva trestné kopy, několik rohů, Plašilova střela vytahovaná Muchou nad břevno,  navrch Pudilova rána, s níž měl slovenský gólman rovněž starosti - to byl uragán, jenž se od úvodního hvizdu valil na domácí bránu. Český tým od prvních minut diktoval tempo a ofenzívou se snažil rozdrtit Weissův výběr.

Slováci se cítili evidentně zaskočeni. Ti na hřišti, stejně jako v hledišti. Vždyť za půlku se Hamšík a spol. dostali až po deseti minutách, k první útočné akci ještě o pár minut později.  

I ta jim ale kupodivu stačila, aby se vymanili z počátečního útlumu, soupeře drželi v uctivější vzdálenosti od šestnáctky, hru vyrovnali  a Hološko ve 20. min. první střelou vyzkoušel Čecha. Neapolský dirigent Hamšík rozdělující ze středu hřiště míče a hledající spoluhráče čekající na příležitost a překvapivou přihrávku ho po osmi minutách napodobil, ale ani on nepochodil.

Slováci povstali, mladičký trenérův syn Weiss začal dělat levé straně české obrany svou rychlostí, technikou a tahem na bránu hodně velké problémy, neboť dvakrát si pohrál s celou obranou, že to až hezké nebylo. Jeho prudké centry do vápna ale naštěstí nenašly adresáta! I Haškovu výběru se ovšem nabídly příležitosti vstřelit veledůležitý první gól, jenže po biliáru před Muchou pálil Štajner vedle a v samém závěru pak Sivokovu hlavičku vyrazil výborný Mucha.

Po půli už Hašek věděl, že musí konat a sestavu pozměnit. Zvláště když si domácí troufali stále víc a kdyby se v 52. min. v šestnáctce zapomenutý Vittek své příležitosti nelekl, mohlo být zle. Proto po deseti minutách stáhl Kollera, jenž se na Tehelném poli vůbec neprosadil, a nasadil Baroše v domnění, že posílí ofenzívu.

Ještě dřívě, než mohl začít legionář z Turecka konat, však přišla rána do vazu. Přesně po hodině dal Šesták po centru Vitteka, na který Jankulovski nedokočil, gól a akcie českého týmu na kvalifikační burze klesly prakticky na nulu. A kdyby se vzápětí prostřelil Vittek obranný val před Čechem, mohly devalvovat docela.

Obrovská euforie, která zaplavila Tehelné pole, se ale Slovákům vymstila. Střídající Necid prokličkoval domácí obranou, našel Štajnera, který předložil Pudilovi přihrávku, která nešla neproměnit.

České vzepětí trvalo ale jen chvíli - po úplně zbytečném Plašilově faulu na Zabavníka nařídil norský sudí penaltu, kterou Hamšík proměnil a Slováci měli Afriku zase na dosah.

Hamšíkovi se ovšem bouřlivá radost nad vstřeleným gólem vymstila... Běžel se o radost podělit s diváky, dostal žlutou a protože vzápětí po faulu na Baroše spatřil druhou, musel ze hřiště, takže domácí hráli poslední čtvrthodinu jen v deseti.

Zaplatili za to, neboť Baroš se po rohovém kopu postaral o vyrovnání a český tým hrající už vabank se třei útočníky se hnal za výhrou, která se zdála ztracená. Otočit skóre se mu však už nepovedlo, takže se muselo spokojit s remízou, po níž je vidina postupu do Afriky dál hodně mlhavá.