Článek
Zatímco pro smlouvu hlasovalo 46,6 procenta lidí, proti se vyslovilo 53,4 lidí. Vyhlašování výsledků poznamenaly hlasité oslavy odpůrců EU, zejména ze strany Sinn Fein. Odpůrci smlouvy na několik minut přerušili projev, v němž byly výsledky vyhlášeny. Irové v referendu v minulosti odmítli i smlouvu z Nice.
Unie na irský verdikt netrpělivě čekala. Po odmítnutí je ve složité situaci. Nepřijetí dokumentu, který má reflektovat rozšíření unie na 27 členů reformováním některých institucí, hrozí komplikace a zpožďování plánované agendy. To se týká nejen třeba reformy imigrační a zemědělské politiky, ale i rozšiřovacího procesu unie o Chorvatsko a Albánii.
Brusel před čtvrtečním irským hlasováním tvrdil, že nemá žádný plán B v případě, že bude Lisabonská smlouva odmítnuta. Jestliže takový plán existuje, byl dobře utajen.
Pokud se ratifikační protest zastaví či zpomalí, ovlivní to i ČR a její předsednictví unie v první polovině příštího roku.
Komentátoři nabízejí několik scénářů, nikdo si však netroufá s rozhodností tvrdit, který je pravděpodobnější. Je možné úplné zastavení ratifikačního procesu. Irsko bylo jedinou zemí, kde o Lisabonské smlouvě hlasovali lidé.
| "Neměli bychom dělat unáhlené závěry," řekl předseda Evropské komise José Barroso s tím, že by měla nadále ratifikace pokračovat. O dalším postupu prý rozhodne summit EU příští týden. |
Ve většině členských zemí už smlouvu ratifikovaly parlamenty. Hlasování ještě čeká například české a německé poslance. Část z nich má s dokumentem problémy, jako v Česku ODS, která dala dokument přezkoumat Ústavním soudem.
:. Hlasování předcházela silná odmítavá kampaň.foto: ČTK/AP
| "Irské ne v žádném případě nepovažujeme za méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská ne," uvedl český premiér Mirek Topolánek. Dodal, že to ale neohrožuje standardní fungování sedmadvacítky, protože unie má "stabilní smluvní základ". |
Teoreticky je možné opakování irského referenda, ovšem s nejistým výsledkem. Přijetí smlouvy ze strany všech členských zemí kromě Irska, které by se ocitlo v izolaci s údělem, ať samo vymyslí, jak se připojí, také není schůdné. Myšlenka na obtížná jednání o třetí smlouvě je stejně bolestivá.
| „Ta smlouva by měla být prohlášena za mrtvou. Jsou proti ní Irové, v minulosti se jí postavili Francouzi a Nizozemci. Je to arogance od našeho premiéra Gordona Browna, když se snaží smlouvu prosadit navzdory nelibosti lidí. (šéf britských konzervativců David Cameron) |
Nepřijetí Lisabonské smlouvy neznamená paralýzu Evropské unie, její fungování to ale komplikuje. Některé země volají po změně a je možné, že se nakonec rozhodnou jít vlastní cestou a vytvoří v rámci unie vlastní klub.
Problémy bude mít i Česká republika, která má převzít předsednictví EU po Francouzích za půl roku. Dá se očekávat, že v unii propukne tvrdý politický boj o další postup bez ohledu na to, co si Češi myslí a co chtějí prosazovat.
„Evropa najde nějakou cestu,“ řekl polský premiér Donald Tusk s tím, že irské odmítnutí neznamená konec Lisabonské smlouvy. Tusk věří, že EU najde způsob, jak smlouvu uvést do praxe.
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.
