Celoruská tragédie aneb Osud mobilizovaných po roce

Podle dat, které CIT a Važnyje istorii nashromáždily z otevřených zdrojů, pětina ruských vojáků nepřežije na frontě ani dva měsíce.

Jedním z takových byl například Vadim Bulatov z ruské Čeljabinské oblasti, který na frontě zemřel 8. října, tedy pouhých devět dní poté, co byl mobilizován. „Čtvrtého už volal, že jede na frontu. Chápete to, zemřel v přední linii. Neměl výcvik, ani se nerozkoukal a už byl tam,“ uvedl bratr zemřelého vojáka.

Ve stejný den padli i další tři muži z Čeljabinské oblasti, kteří byli téměř bez výcviku posláni do ukrajinské Chersonské oblasti, kde právě probíhala ukrajinská protiofenziva.

Jak vyplynulo z analýzy, takto rychlá smrt na frontě není vůbec neobvyklá. Během prvního měsíce po mobilizaci totiž zemřelo ze vzorku 3000 vojáků nejméně 130 lidí. V průměru přitom ruští vojáci přežili na frontě zhruba čtyři měsíce a dva týdny.

Analytici z CIT uvedli, že průměrná délka přežití na frontě po mobilizaci byla ovlivněna zejména intenzitou bojů na místech, kam byli vojáci posláni. „Nejintenzivnější z hlediska obětí je podzim 2022 a jaro 2023,“ uvedli. „Zpočátku (mobilizovaní muži) vyplňovali díry na frontě, aby se nezhroutila příliš rychle. Rekord od povolání do hrobu byl jen několik dní,“ dodali.

Jen několik z těch, kteří padli v prvním roce, vydrželi na frontě déle než 11 měsíců. Ze 3000 zkoumaných jsou takoví vojáci pouze čtyři. Jedním z nich je Vjačeslav Mojsejev z Permského kraje, který zemřel 25. srpna 2023. Mobilizován byl přitom hned první den, tedy 21. září, tři měsíce po narození syna.

Více než polovinu ze zkoumaných obětí tvoří muži ve věku 30 až 45 let, což podle listu Važnyje istorii koresponduje se znepokojením ruských úřadů, které uvedly, že v Ruské federaci klesá počet zaměstnanců ve věku od 30 do 40 let.

Průměrný věk zemřelého mobilizovaného je pak 33 let. Přesně tolik bylo například Igorovi Dadanovi z Burjatska, jenž na frontě zemřel přesně pět měsíců po mobilizaci. Ve stejný den přitom ve válce zemřel i jeho bratr Dmitrij. Oba měli dohromady čtyři děti.

Nejmladšímu padlému na seznamu bylo 19 let. Anton Getman z Rostovské oblasti zemřel v listopadu 2022. Nejstaršímu ze seznamu, Nikolaji Isakovi z Tverské oblasti, bylo 62 let. Na frontě strávil osm měsíců a zemřel začátkem června na ruském území, konkrétně v Šebekinském okrese v Bělgorodské oblasti.

Jak ovšem uvedla bezpečnostní komunita Conflict Intelligence Team (CIT), skutečný počet mrtvých mobilizovaných okupantů je s vysokou pravděpodobností daleko vyšší než počet, který společně s portálem Važnyje istorii zkoumala.

Padesátiletý Stěpan Žigulev ze Sverdlovské oblasti zemřel na frontě letos 12. února, jeho rodina ovšem na jeho tělo čekala více než měsíc. Pohřeb se nakonec uskutečnil až 29. března, a to na nové části městského hřbitova ve městě Revda, kde se obvykle pohřbívají žoldnéři z Wagnerovy skupiny.

Na stejném místě byl pohřben i 36letý Oleg Zverev. Jeho manželka přitom uvedla, že původně jí ruské úřady nabídly pohřeb „v divočině“, a ne v „aleji slávy“, kde byli pohřbeni ostatní vojáci. Na hřbitově už totiž nebylo místo.

Právě ve Sverdlovské oblasti mělo podle analytiků jeden rok po mobilizaci dojít k největšímu počtu pohřbů. Z tří tisíc zkoumaných zde totiž zemřelo více než dvě stě ruských vojáků.

V přepočtu na mužskou populaci v branném věku se však Sverdlovská oblast v počtu úmrtí řadí na sedmé místo.

Přes sto mobilizovaných mužů bylo pohřbeno také v Burjatsku, Tatarstánu, Baškortostánu, v Samarské a ve Volgogradské oblasti.