Ve Francii se přestává kouřit i v barech a restauracích

Bary, restaurace a další zmíněné podniky měly dosud výjimku ze zákazu kouření na veřejnosti, který začal platit letos 1. února. Těch několika měsíců mohli jejich majitelé využít k úpravám, které by za jistých podmínek kouření umožňovaly. Laťka byla ale nastavena vysoko. Šlo v podstatě o zřízení oddělených uzavřených prostor se zvláštním odčerpáváním vzduchu a bez obsluhy, aby personál nebyl vystaven tabákovému kouři. Pro naprostou většinu podniků to bylo nedostupné.

Teoreticky od 1. a prakticky spíš od 2. ledna - ministryně zdravotnictví pro jeden den přivřela oko, navíc dekret umožňoval dvojí výklad - si už bude na veřejnosti možné zapálit vlastně jen na ulici. Majitelé kaváren, barů a restaurací hořekují, že jim přinejmenším na nějakou dobu ubude zákazníků. Veřejnost ale přísnější metr schvaluje. V průzkumu ho podpořilo 86 procent dotázaných. Kromě toho zkušenosti těch podniků, kde se na zákaz přešlo s předstihem, ukazují, že úbytek notorických kuřáků vyvážil příliv hostí, kteří dřív nechodili právě kvůli zakouřenosti lokálů.

Někteří ve snaze nakrmit vlka, aby přitom koza zůstala celá, vsadili na nejrůznější úpravy teras. Tam je totiž kouření možné, pokud je otevřená aspoň jedna jejich strana. A tak kvetou všelijaké zašupovací či skládací ("harmonikové") dveře a zástěny, kterými bude možné se v případě kontroly vykázat.

S nastávajícím zákazem mizí celý jeden druh restauračních zařízení - kuřárny vodních dýmek, kterých je ve Francii asi tisíc a pracují v nich zhruba 4000 lidí. Majitelé některých z nich se ještě chtějí bránit, ale další už rezignovali a přešli na normální restaurační provoz, servírování čaje, kávy, orientálních cukrovinek a podobně.

Za porušení zákazu hrozí kuřákovi pokuta 68 a v případě promeškání lhůty zaplacení až 450 eur (1838 respektive 12 150 korun), pro majitele podniku je rozpětí 135 až 750 eur.