Článek
Oleksandrovi je pouhých devatenáct let, polovinu z nich prožil v Rusku, druhou ale na Ukrajině. Na frontu se dostal jako dobrovolník coby příslušník pěšího útočného oddílu.
Nakonec ale dal přednost technice a pochvaluje si moderní vybavení americké em dvojky: „Tady je to jako v počítačové hře. Sedíš a střílíš a střílíš. A to je všechno. Sedíš v bezpečí. Učili jsme se pracovat na dálku,“ řekl novináři.
Oleksandr se stal jedním z nejúspěšnějších velitelů bojového vozidla pěchoty Bradley, na kterých nyní stojí obrana Avdijivky, kde už se bojuje na předměstích.
Už v létě jeho posádka zničila dva tanky T-72, což zmínila i tehdejší náměstkyně ministra obrany Hanna Maljarová.
Manželky ruských vojáků se sešly před Kremlem. Policie z místa odvezla všechny novináře
Tehdy byl zveřejněn i záběr posádky M2, kde byl vidět i Saša, jak sedí mezi nabíječem a mechanikem-řidičem. Fotografie se objevila na internetu a zaregistrovala ji i ruská strana.
„Synku, pojď k nám“
Jednou mu někdo volal z neznámého čísla. Ze sluchátka uslyšel hlas otce: „Synku, pojď k nám.“ Tak se Oleksandr dozvěděl, že jeho otec vstoupil do řad okupační armády a dostal rozkaz prorazit přes ukrajinské bradleye.
„On byl v tanku. A ty tanky jely na nás. Jednou zasáhl naši mašinu tankový granát. Sklouzl po pancíři, my jsme odjeli a vše bylo v pořádku. Otec mi řekl, synku, já pochopil, že jsi to ty, tak jsem přestal střílet. No, když jsme odjížděli, přilétaly další granáty. Je to otec, ale pro mě nikdo,“ chmurně vypověděl Oleksandr.
V jednom z dalších bojů jeho otec padl, když byl jeho tank zasažen Ukrajinci. „Napřed mi sdělili, že zemřel. Pak že uhořel v tanku. No, to byl jeho osud,“ uzavřel stroze mladý ukrajinský voják. Dál se ve svém bradley účastní obrany Avdijivky.
Něco dobyli, ale na jaře jim dojde dech. A pak nastoupíme my, řekl šéf ukrajinské rozvědky
