Článek
První dojem z Itálie, při mezipřistání v Římě, je hnědá barva. Zatímco v polovině srpna je pro naši zemi stále charakteristická zelená (eventuálně mírně nažloutlá) barva, zde už je to barva hnědá. Po přistání v Palermu je to všechno ještě úplně jinak – písek, holé skály. Už jsem na to poněkud zapomněl. Na Sicílii jsem byl jen jednou, před 46 lety, když jsem v roce 1966 půl roku studoval v Neapoli.
Tehdy jsem jel z Neapole do Catánie autostopem, dnes jsem do Palerma přiletěl a z letiště mne odvezl konvoj pancéřovaných aut italské ochranky. To jsou změny! Tehdy jsem viděl východní pobřeží Sicílie – Catánii, Taorminu, Etnu, Syrakusy, tentokráte místa nejzápadnější – Erice, San Vito Lo Capo, Trapani.
Ranní záběr ze sicilského města Erice
Přijel jsem do Erice, abych se zúčastnil každoroční týdenní konference pořádané Světovou federací vědců na téma „úloha vědy a planetární hrozby“ za účasti více než 150 vědců z celého světa. Jedním z diskutovaných témat je i globální oteplování, a to byl hlavní důvod, proč jsem byl pozván i já. Dokonce jsem byl požádán pronést hlavní úvodní projev.
Erice je neuvěřitelně krásné starobylé sicilské městečko na vrcholu kopce ve výši 796 metrů nad mořem, do kterého se dá od moře vyjet klikatými silnicemi nebo lanovkou. Konference se koná v historických budovách bývalých klášterů, účastníci spí v „kobkách“ tehdejších mnichů, jen já mám speciální ložnici, ve které v roce 1993 spal papež Jan Pavel II. při své návštěvě této konference. Vypadá jako malá kaple.
Sicilské město Erice
Městečko je v sobotu o půlnoci plné návštěvníků, lanovka v tento víkendový den jezdí do 4 hodin ráno. Jsme na Sicílii, o půlnoci jsou zde na ulicích malé dětičky předškolního věku.
Nechápal jsem, proč jsem byl před konferencí varován, že je potřeba mít neklouzající boty, až tady jsem to pochopil. Dlažba v úzkých uličkách je za dlouhá staletí úplně vyhlazená, chodit se tam dá jedině s obtížemi, nebo si druhý den ráno koupit jiné boty. Chce se mi říci, že je v Erice strašné horko, ale zprávy z Prahy říkají, že tam také, dokonce možná ještě větší.
Václav Klaus v Trapani
Erice byla po tisíciletí místem, kam aristokraté z nedalekého Trapani utíkali před vedrem do kopců. Sem také utekli vědci, převážně fyzikové, aby zde před necelým půlstoletím vytvořili vědecké centrum, kde se od té doby koná spousta vědeckých konferencí. Duší celého projektu je dnes 83letý fyzik, prof. Zichichi.
Když jsem v sobotu večer byl u něho doma ve známém přímořském městečku San Vito Lo Capo na večeři, vzpomínal, co mu řekl Fermi, co John von Neumann, co Teller, co spousta dalších slavných jmen. Vůbec jsem netušil nic o vědě na Sicílii, určitě ne o matematické škole v Palermu známé od konce 19. století, která dala prof. Zichichimu dobré matematické základy.
Václav Klaus s Antoninem Zichichim
V městečku San Vito je stará katedrála, protože v tomto místě skutečně žil svatý Vít (umučený v roce 303), kterému je věnována pražská katedrála. O této spojitosti jsem nevěděl, ale oni zase nevěděli, že k nám do Prahy přivezl v roce 1355 Karel IV. hlavu tohoto světce.
Sedím na nedělním odpoledním semináři a poslouchám přednášku dánského fyzika o vztahu kosmických paprsků, tvorby aerosolů, s nimi spojeného vytváření mraků a následného ovlivňování klimatu a teploty. Sedíme v tmavé místnosti bez oken a všichni napjatě poslouchají. Není co jiného (a jinde!) dělat, je šílené horko.